JUDr. Alena Schillerová

Fakta o naší novele, která dává do pořádku rozpočtová pravidla, neznamená vyšší zadlužování a vrací českým veřejným financím férovost. Více v mém dnešním komentáři pro @mfdnes ⤵️ Proč opravujeme Stanjurova pravidla Poslední týdny sledujeme zjitřenou debatu o rozpočtové odpovědnosti, která je v naší zemi citlivým tématem již od dob první republiky. A protože na rozdíl od představitelů burácející opozice patřím mezi pouhé tři české ministry financí, kteří v našich novodobých dějinách hospodařili s přebytkovým rozpočtem, cítím povinnost uvést některé mýty a spekulace na pravou míru. Předmětem sporu je vládní zákon, který řeší naprosté selhání minulé vlády v oblasti evropské a národní rozpočtové politiky. Fialova vláda, která mimochodem Česko zadlužila nejvíce ze všech vlád v jeho historii, nám jako svým nástupcům přichystala minové pole. Evropské unii se totiž zavázala, že v roce 2027 bude naše země hospodařit se schodkem 150 miliard korun a o rok později dokonce 126 miliard. Zároveň nám ale sama na letošní rok nechala schodek téměř 300 miliard a nepředstavila žádné konkrétní kroky, jak ho z roku na rok snížit o více než polovinu. To ostatně potvrdila ve svém listopadovém fiskálním výhledu, kde počítala s překročením nerealisticky nastavených mantinelů více než dvojnásobně. A nejinak to ve svých predikcích viděla i nezávislá Česká národní banka. Jako ministryně financí rozhodně rozpočtové odpovědnosti fandím. A jakkoliv jsem jako dítě měla Pohádky ovčí babičky ráda, v politice dávám přednost realitě. Té je přitom máloco vzdáleno víc než Stanjurova nesmyslná rozpočtová pravidla, která tu s vědomím vlastního konce zanechal. Pro jejich splnění totiž neexistuje žádný myslitelný scénář, který by zároveň neznamenal úplnou paralýzu základních funkcí státu. Ať už jde o bezpečnost, zdravotnictví, školství, o investicích a hospodářském růstu ani nemluvě. Právě proto jsme museli přijít s mimořádně zodpovědným a potřebným zákonem, který tato nereálná pravidla dá do souladu s naší snahou o věrohodnou konsolidaci. Ta nebude založena na rozpočtových tricích, ale důsledných úsporách v provozní oblasti, řádném výběru daní a dobře fungující ekonomice, která je v konečném důsledku jediným dlouhodobě fungujícím receptem na zdravé veřejné finance. Jejich schodek budeme udržovat bezpečně pod hranicí 3 % HDP, přesně, jak jsme slíbili ve volebním programu i programovém prohlášení. Česko tak zůstane mezi fiskálními premianty Evropy, ale zároveň nezničí svou ekonomiku, ani nebude mít rozpočty v rozporu se zákonem. Naše úprava má jediný cíl: přiblížit nesmyslné rozpočtové rámce realitě. A postupujeme přitom stejnou cestou jako například sousední Německo. Tedy jejich navýšením o výdaje na dopravní infrastrukturu, čímž dojde k jejich faktickému zreálnění. Jsem přesvědčena, že veřejné finance potřebují disciplínu. Ale ještě víc potřebují politiky, kteří veřejnosti nelžou o číslech, podle kterých sami nikdy nechtěli hospodařit.