RNDr. Luděk Niedermayer

Nevím, zda z části našich analytiků, kteří okamžitě označili přísliby hnutí Tisza v Maďarsku na zavedení eura za zcela nereálné, nemluví i určitá dávka závisti. Osobně ambici nové maďarské vlády posunout zemi směrem k přijetí eura vítám a tak trochu ji Maďarsku závidím. Myslím, že mnozí odborníci si dobře uvědomují, že právě to je správný krok, který jsme měli udělat i my – a neudělali. Tento pocit u nich pak možná naráží na obavu, že by přišli o část živobytí, které jim zajišťuje dumání nad dalším vývojem české měnové politiky… Ale zpět k Maďarsku. Ano, jeho ekonomika na tom není nijak dobře a ano, hnutí Tisza ve snaze ukončit „orbánismus“ slibuje více, než bude možné naplnit. Což je bohužel nebezpečný nešvar, který politiku 21. století v nebývalé míře provází. Loňský schodek maďarských veřejných financí byl 4,7 %, což je hodně. Ale pokud se nepletu, na rozdíl od u nás opakovaně slibovaného „nezvyšování daní“ (které, pokud se plní, vede k růstu schodků rozpočtu), si Tisza již v samotném programu vytvořila o něco větší manévrovací prostor. Přislíbené snížení zdanění nižších mezd je ekonomicky i společensky často racionální. A tradičně vysoká inflace se navíc snížila na dnešní poměrně přijatelné hodnoty, dokonce nejnižší za mnoho let. Nechci tím říci, že „maďarské euro je zaručené“. Ale není to úplně vyloučené. Asi nejdůležitější bude, zda se pro tým Petra Magyara stane tato otázka skutečnou prioritou, které podřídí část své politiky. Pokud ano, šance na úspěch existuje. Pro tamní ekonomiku dlouhodobě zatíženou vysokými úrokovými sazbami by to dávalo smysl, byť by šlo o náročný proces. O to smutnější je situace u nás. Přestože splnění podmínek pro přijetí eura ještě donedávna bylo docela dobře dosažitelné, česká politická reprezentace nenašla odvahu k tomuto strategickému rozhodnutí – ke škodě naší země.