RNDr. Luděk Niedermayer

Když chce dnes česká firma prodávat své zboží nebo služby v jiné zemi EU, často naráží na překvapivě velké překážky. Jiné předpisy, jiné formuláře, jiné národní výklady evropských pravidel. To, co si představujeme pod pojmem "jednotný trh", v praxi často jednotné není. Přitom právě jednotný trh je největším ekonomickým aktivem, které Evropa má. Tuto tezi potvrdily zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty – a přiklání se k ní i většina @Europarl_EN. @EU_Commission proto nedávno představila návrh One Europe, One Market jako komplexní plán, jak tuto situaci skutečně posunout. Aby se ale stal realitou, musíme současně řešit tři oblasti: 1.⁠ ⁠Dokončit to, co stále chybí Jednotný trh dodnes nemá plně funkční bankovní unii, unii kapitálových trhů ani hlubší energetický trh. Bez nich firmy hůře získávají financování a domácnosti i podniky platí za energii více, než by musely. 2.⁠ ⁠Omezit gold-plating Tak se odborně označuje situace, kdy členské státy při přebírání evropských pravidel přidávají vlastní komplikace navíc. Výsledkem je, že stejná evropská pravidla fungují v každé zemi trochu jinak. Pomohlo by větší využívání přímo platných nařízení namísto směrnic, které si jednotlivé státy upravují po svém. 3.⁠ ⁠Odstranit národní bariéry Mnoho překážek vzniká přímo na úrovni členských států a jejich odlišných pravidel. Tady už Brusel sám nestačí – řešení leží v hlavních městech. První dvě oblasti máme do značné míry ve svých rukou. Ta třetí závisí na členských státech samotných. Alternativa je přitom jasná. Draghi ji popsal přesně: pomalá agonie. A to rozhodně není budoucnost, kterou bychom chtěli zažívat.