RNDr. Luděk Niedermayer

Když chce dnes česká firma prodávat své zboží nebo služby v jiné zemi EU, často naráží na překvapivě velké překážky. Jiné předpisy, jiné formuláře, jiné národní výklady evropských pravidel. To, co si představujeme pod pojmem "jednotný trh", v praxi často jednotné není. Přitom právě jednotný trh je největším ekonomickým aktivem, které Evropa má. Tuto tezi potvrdily zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty – a přiklání se k ní i většina European Parliament. European Commission proto nedávno představila návrh One Europe, One Market jako komplexní plán, jak tuto situaci skutečně posunout. Aby se ale stal realitou, musíme současně řešit tři oblasti: 1.⁠ ⁠Dokončit to, co stále chybíJednotný trh dodnes nemá plně funkční bankovní unii, unii kapitálových trhů ani hlubší energetický trh. Bez nich firmy hůře získávají financování a domácnosti i podniky platí za energii více, než by musely. 2.⁠ ⁠Omezit gold-platingTak se odborně označuje situace, kdy členské státy při přebírání evropských pravidel přidávají vlastní komplikace navíc. Výsledkem je, že stejná evropská pravidla fungují v každé zemi trochu jinak. Pomohlo by větší využívání přímo platných nařízení namísto směrnic, které si jednotlivé státy upravují po svém. 3.⁠ ⁠Odstranit národní bariéryMnoho překážek vzniká přímo na úrovni členských států a jejich odlišných pravidel. Tady už Brusel sám nestačí – řešení leží v hlavních městech. První dvě oblasti máme do značné míry ve svých rukou. Ta třetí závisí na členských státech samotných. Alternativa je přitom jasná. Draghi ji popsal přesně: pomalá agonie. A to rozhodně není budoucnost, kterou bychom chtěli zažívat.