RNDr. Luděk Niedermayer

Nejradikálnějšími odpůrci solidarity bývají často státy, které si myslí, že ji samy nepotřebují. Bohužel, naše země v tom jde za vlády @AndrejBabis příkladem. Ano, řeč je o migračním paktu a jeho mechanismu solidarity. Konkrétně to vidíme třeba i u europoslankyň @JermanovaStKraj nebo @Konecna_K, jejichž uvažování končí před hranicemi naší země. A důsledky svých "návrhů" neřeší. Ještě zajímavější je, že představitelné hnutí ANO odmítají dohodu, která zahrnuje většinu toho, co v minulosti požadovali. Podobně smýšlejícím bych proto rád položil otázku: Jak byste na pakt reagovali, kdyby Česká republika byla přímořskou zemí? Anebo kdyby vypukla další humanitární krize na Ukrajině a miliony lidí by se ji snažily opustit. Nepochybuji, že by to zpochybnilo (ne-li změnilo) názor, že se solidarita týká jen těch druhých. Právě státy na vnější hranici EU totiž obvykle nesou největší díl odpovědnosti za ochranu společného prostoru. Co nejlepší a účinnou migrační politiku však potřebujeme všichni. Tedy pokud chceme fungující Unii. Pokud navíc vezmeme v úvahu, že Česko má dnes ze solidárního mechanismu výjimku a je na zavedení paktu dobře připraveno, působí celá debata až absurdně. Migraci v Evropě můžeme efektivně řešit pouze společně. Migrační pakt jde tímto směrem. Posiluje ochranu vnějších hranic a nastavuje pevnější azylová pravidla. Pokud by se ale všechny přímořské země vydaly cestou "já nic, já muzikant", kterou u nás dnes mnozí prosazují, podvazovali bychom tím bezpečnost všech. Místo populistické rétoriky se proto zaměřme na další zdokonalování evropské migrační politiky, včetně té návratové - jak se nám tento týden podařilo i v @Europarl_EN. To je cesta k větší bezpečnosti, nikoliv předstírání, že se nás společné evropské problémy netýkají.