Ing. Petr Kulhánek

Byla to ranná 90. léta. Šli jsme na pivo do naší oblíbené, dnes už neexistující, hospody U Karla na Staré Pražské. Seděla tam taková vyzáblá mánička, kterou jsem neznal. Začali jsme mluvit o muzice. Bylo to první setkání s Vítkem Škorpilem. Od té doby jsme měli mnoho společného. Underground, hudbu, film, výstavy, výlety. Politiku a pivo. Naučil mě chodit do sauny a darovat krev. Pravidelně mě zásoboval časopisem Sorry, „Víťovými ročními výběry“ hudby, fotbalu, hokeje a domácím pampeliškovým nebo rybízovým vínem, které s oblibou vyráběl. Od vzniku KOA byl její součástí. Na radnici, na hejtmanství i na ministerstvu mě zásoboval náměty, vedly jsme spolu zajímavé debaty. Naše vnímání politiky bylo hodně podobné. Nebylo tomu tak vždy u hodnocení filmů, ať už po projekcích ve filmovém klubu, doma nebo na filmovém festivalu, který jsme po tři dekády nevynechali ani jeden. Nejen mě bude chybět hodnocení každého ročníku, které nám vždy po skončení posílal se „skutečnými“ výsledky, abychom věděli, jak vlastně festival dopadl. Bylo to krásných 30 let přátelství.