Mgr. Renáta Zajíčková

Plošné testování žáků 5. a 9. tříd narazilo do zdi a popravdě se tomu vůbec nedivím. Jako ředitelka školy lidsky i pedagogicky prostě nechápu, jak může stát konfrontovat desetileté děti s otázkami na sebepoškozování či sebevraždu, aniž by na to byly školy a rodiny připraveny. Chyba České školní inspekce je primárně v komunikaci, která byla manažersky hrubě nezvládnutá. Obhajoba typu „kdybychom to řekli předem, ovlivní to data“ ukazuje na odtrženost od reality. Rodič nese za dítě hlavní odpovědnost a nelze ho svévolně obcházet. Rozhodnutí ministra školství testování přerušit je logické a nevyhnutelné. Když si ale zachováme odstup, kauza ukazuje na mnohem hlubší problém: špatně je totiž celý stávající systém testování a sběru dat. České školství nutně potřebuje strukturovaná data, abychom dokázali zavést efektivní indexové financování a poslat školní psychology přesně tam, kde je zátěž dětí největší. S dětmi a jejich duševním zdravím ale musíme pracovat dlouhodobě. Potřebujeme profesionálně zvládnutý a stabilní systém získávání informací, který je založený na partnerství, a ne na nárazové improvizaci, která ve výsledku jen vyvolá paniku. Toto fatální selhání a celková úroveň exekuce samozřejmě otevírají vážnou otázku ohledně kvality řízení státních institucí v resortu školství. Jsem přesvědčena, že to zcela jistě ovlivní debatu o budoucím směřování a podobě samotné inspekce. Proto se jako poslanykně nebudu ptát jen na tento konkrétní přešlap, ale na to, jak resort Roberta Plagy nastaví pravidla tak, abychom jako stát získávali důležitá data profesionálně, dlouhodobě a s respektem k dětem i rodičům.