Mgr. Jan Lacina

"Oni byli první". První oběti ruského, či chcete-li sovětského státního teroru, uplatněného hned první dny po 2. světové válce na našem území. Pak přišly polosvobodné volby v roce 1946, u nichž Moskva opravdu nepotřebovala, aby u nich svítili ruští či běloruští emigranti do meziválečného Československa, kteří dobře věděli, jak vypadá komunismus podle ruského vzoru zblízka a jak se pod jeho vládou žije. Proto před ním utekli. A tak je u nás počínaje 11/5/1945 speciální komanda SMĚRŠ podle předem připravených seznamů pozatýkala, povraždila, či odvlekla na Sibiř do gulagů. Ti nejšťastnější se mohli vrátit domů v roce 1955, kdy se u nás stále ještě točila kola stalinistického teroru, importovaného z Moskvy přes polosvobodné volby 1946 a komunistický puč v únoru 1948. Nádech pražského jara v roce 1968 utnula vojska Varšavské smlouvy a sovětská armáda tu pak v pozici okupačních vojsk vydržela až do června 1991, tedy rok a půl po pádu totality moskevského vzoru a zvolení Václava Havla prezidentem Československa. Její dračí vejce tu však po ní zůstala ukryta a někteří naši spoluobčané je vice než ochotně po dlouhá léta z různých pohnutek zahřívají. Jmenují se Václav Klaus, Petr Macinka, Martin Nejedlý, Zdeněk Zbytek, Miloš Zeman, Jindřich Rajchl, Tomio Okamura, Miroslav Ševčíķ, Jaroslav Vodička, Zuzana Majerová... a spousta dalších. Bývají teď celkem často v televizi.