Mgr. Petra Prokšanová

🩷 Včera večer se mi stala naprosto neuvěřitelná věc a ještě teď jsem dojatá a trochu v rozpacích. Práce v komunistické straně je náročná a nevděčná a asi po celých těch 105 let existence komunistické strany u nás byla. Z jedné strany cítíte neustálý antikomunistický tlak, z druhé strany okopávání kotníků, ale uvnitř tak nějak pořád člověk ví, že musí jít dál. I tak jsou ale večery, kdy se člověk vrací domů plný pochybností, znechucený a unavený. Jako já včera. A pak se to stane. 🥹 V metru k vám přistoupí úplně neznámá paní s nádhernou růží. "Vy jste paní Prokšanová, že jo?", zeptá se a podává mi tu květinu. "Já vás sleduju na Facebooku a moc vám fandím," říká něco v tom duchu. Jsem překvapením úplně němá a mám pocit, že se vznáším na obláčku. Vykoktala jsem ze sebe souhlas a poděkování a měla co dělat, abych se nerozbrečela. 🫂 Tohle neuvěřitelně krásné gesto přišlo ve správnou chvíli a já jsem za něj nekonečně vděčná. Působí totiž jako živá voda a slova "hlavně pokračujte v tom, co děláte", skutečně zavazují. Ještě jednou moc děkuji, věřím, že to tu čtete a že jsme se neviděly naposledy 🩷🚩