Mgr. Petra Prokšanová

🔴 Až fyzicky mě bolí číst tento text od Pavla Velemana. Je to ale potřeba. A měli by si ho (a nejen tento, ale všechny jeho příspěvky psané dlouholetou praxí sociální práce) přečíst všichni, kdo ještě žijí v bláhové iluzi, že tento systém funguje. Každý z nás je jednou nohou na ulici, tak se přestaňte tvářit, že se vás to netýká... 👇 Text se vztahuje k nedávné kauze, která proběhla na sociálních sítích - video z mobilu zachycující agresivní mladou ženu v jihlavské nemocnici. "Gábinka inkasovala trestním příkazem 7. července letošního roku za přečin výtržnictví trest odnětí svobody podmíněně ve výměře dvou měsíců se zkušební dobou 18 měsíců a také již výše zmíněný zákaz pobytu na Jihlavsku ve výměře tří roků... Osoba s uloženým trestem zákazu pobytu má v podstatě dvě možnosti – buď takový trest respektuje a „zakázané“ území opustí, anebo takový zákaz i opakovaně porušuje a pak musí počítat i s razantnější reakcí orgánů činných v trestním řízení, které může v krajním případě spočívat i ve vzetí do vazby..." (Zpráva z tisku) Někdy mám pocit, že zdravotnictví již se plně řídí tím, co jim politici potichu tak potichu šeptají: - lidé na ulici si za vše mohou sami, cesta je ve skryté privatizaci veřejného zdravotnictví, budete se mít dobře a šmejdi z ulice vám "nezasviní" ordinaci - závislosti a duševní nemoc lze přece přesně poznat a určit, my pochopitelně víme, že je to duální problém, vy však trvejte na své větě: Závislost neni psychiatrická diag. a zavřete dveře - zdravotní a socialní služby nejsou pro tzv. "casus socialis" určeny, jejich život nestojí ani za zlámanou grešli (zde se jedná o 29 letou ženu) a nejprve vyženeme jako ve středověku za hranice města a když to nepochopí (čehož není schopná), prostě ji zavřeme do vězeni a holky ji tam už umravní...Navždy! Toto se teď děje teď takřka v přímém přenosu. To není žádná obhajoba agresivity této ženy, kterou si lidé v tomto dovolím si říci až bolestivém, vystrašeném bludu vylévají až škodolibě a pro nás (zdravé) nepochopitelně na těch nejvíce ohrožených. Viz onkologie v Jihlavě a její slovní napadání pacientů, což takto natočeno, vyvolá kamenování veřejnosti ... Ach můj Bože, místo profesionální práce s klientem, stát v troskách a tekutá nenávist ... Zdravotnictví se zřejmě rozhodlo vyškrtnout ze svého zájmu ty nejvíce ohrožené.. Budeme je raději nechat umírat na ulicích nebo posílat do vězení... Místo profesionální práce s klientem, zapneme mobil... A už jedou všechny sítě, lidé vidí a nevěří. A většinou místo dotazů, proč není nejen této ženě, ale i právě onkologickým pacientům naprosto přirozenou zdravotně/sociální prací, kdy postup je naprosto jasný, intervenční, krizová psychiatricko/psychologickou/sociální pomoc na krizovém lůžku. Zde by to bylo zcela v zájmu klientky, neboť dostat ji do vězení, to je opravdu sociální zločin. Aktivizovat její okolí a využít na nezbytně potřebnou dobu tzv. detenční řízení o nedobrovolné hospitalizaci, zajistit adiktologické služby, terénní sociální služby specializované na tento typ klientů (v Praze je to Fokus nebo Eset) a v společném týmu se snažit klientce pomoci. Tečka... Bylo by to pochopitelně dakeko levnější než toto řešit opresí, opakovanými výjezdy Policie ČR, dokonce snad nemocnice zařídila kvůli této ženě o hranku. Mladá žena vykazuje všechny znaky ohrožené osoby sociálním vyloučením, které pochopitelně se mohou v případě tohoto pouze opresivního postupu k osobě bez domova, v nezvládnutém ataku, obrátit velmi tvrdě proti občanům... Asi se na to opravdu čeká, společnost chce krev, lidí bez domova rapidně přibývá (staří lidé, invalidé...) A tak se vyvolá nenávist k lidem s "duálkou" a předhodí se veřejnosti jako zástupce těchto občanů ulice... Stejný příběh jako v kauze "Viktorka". Probudit nenávist k lidem na invalidním vozíku, ležícím pod smrkem nebo ve škarpě, kdy sociální pracovnice ji nosí léky na bokest, je zatím těžké. Avšak nic není nemožné, politici postupují rychlým výcvikem k naprosté zvlčilosti vystresovaného okolí. Je zle, moc zle, šikanuje nás nejen státní správa, která by nám měla pomáhat (Úřady práce ČR), opustili nás nejdřive zubaři (holt si musíme jídlo krájet) a teď v této cestě pokračují i další zdravotní obory. U psychiatrie a psychologie je to obzvláště bolestné. V tržním systému zdravotnictví je však nejdůležitější místo pro velmi dobře zajištěné a platící "hledačů smyslu života", netušíce, že ten smysl je například bojovat za svět, kde nebude oprese a vězení, podávána jako jediná medicína pro chudé nemocné... Nefotit, nenatáčet, ale nutit v tomto případě zdravotní pracovníky, aby vypnuli své telefony a zavolali o dvě patra na psychiatrii a chtěli po nich adekvátní zajištění nejen bezpečnosti svých pacientů, ale dlouhodobou pomoc pro mladou ženu. Tečka...