Mgr. Petra Prokšanová

👉 Přemysl Votava (ČSNS - Česká strana národně sociální): Odsouzeni ke smlouvě s ďáblem ‼️Dějiny nikdy nebyly černobílé, byly až příliš často zneužívány, až příliš často bylo s nimi manipulováno. Příkladem této manipulace je i »Smlouva o vzájemném neútočení…« podepsaná mezi Německem a Sovětským svazem 23. 8. 1939. Mediálně je spíše známá jako »Pakt Ribbentrop – Molotov«. Tato smlouva již v době svého vzniku byla zneužívána proti SSSR, také dnes slouží v protiruské propagandě. Není to žádná neznalost dějin, je to záměrná manipulace s dějinami. Není pro nás ani žádným překvapením, že zcela záměrně není připomínán Mnichov 1938, ani 15. březen 1939, nepřipomíná se ani postoj Francie a Velké Británie vůči Československu v Mnichově 1938. 👉 Při hodnocení evropské předválečné politiky je zcela zřejmé, že »Pakt o neútočení…« byl vynuceným krokem ze strany SSSR, vycházel ze situace, která na konci třicátých let minulého století panovala v Evropě. Evropa byla ve znamení nástupu fašismu zejména v Itálii, Německu, Španělsku, Maďarsku… Evropu v té době ovládla politika usmiřování (appeasementu) zejména k požadavkům Německa. Představiteli politiky usmiřování byly především Velká Británie a Francie, ta umožnila, aby ve Španělsku byla fašistickým pučem za pomoci Německa, Itálie odstraněna demokraticky zvolená vláda. Francie, Velká Británie pod záminkou neutrality, umožnily vítězství fašismu. Politika usmiřování otevřela cestu i k připojení Rakouska k Německu (1938). Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie. Asi tím nejvýraznějším místem usmiřování s nastupujícím fašismem se stal Mnichov v září 1938. Francie a Anglie ustoupily požadavkům Německa vůči Československu, které tak doplatilo na svou důvěřivost k politice Francie a Británie. Je nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživily vedle Německa i Maďarsko a Polsko. V důsledku postoje západních mocností bylo zcela zjevné, že další obětí německé agrese bude Polsko a následně i SSSR a to vše za nečinnosti Francie a Británie. Po Mnichovu a obsazení Československa si Stalin uvědomoval, že na západní politiky se nemůže spolehnout, zejména když v létě 1939 skončilo neúspěšně jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií. V té době se začala rodit smlouva mezi SSSR a Německem. Je třeba připomenout, že i samotné Polsko mělo s hitlerovským Německem »Smlouvu o neútočení« z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala jednání mezi Německem a Polskem o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR. Když 1. září 1939 Německo přepadlo Polsko, Velká Británie a Francie jen přihlížely. Na západní frontě byl pověstný klid… 17. září začal SSSR obsazovat východní části rozpadajícího se Polska, oblasti bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brest-litevského míru (3. 3. 1918) a sovětsko-polské války (1920-1921), součástí carského Ruska. ‼️»Pakt o neútočení…« mezi Německem a SSSR byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem. SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie, následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940 byl toho dokladem. Dnešní snahy znevážit hrdinství Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu.