Mgr. Tomáš Třetina

Dnes jsem se zúčastnil Pochodu smíření. Protože i přes lživá obvinění a podněcování k nenávisti ze strany některých Čechů existují lidé na obou stranách hranice, kteří chtějí budovat dobré vztahy a nezůstávat uvězněni v minulosti. Poválečný odsun sudetských Němců z Československa vnímám jako jednou z nejbolestivějších kapitol našich dějin. Byl jakousi automatickou reakcí na válečná utrpení - nacismus, okupaci a obrovské strádání českého národa. A dopadl na Němce, žijící desítky či stovky let na našem území. Ztratili domovy i rodiny. Historii už změnit nedokážeme. Můžeme se z ní ale poučit. A právě podobná setkání mají smysl. Připomínají nám, že cesta k budoucnosti nevede přes kolektivní vinu, nenávist nebo nové příkopy mezi lidmi, ale přes vzájemný respekt, pochopení a schopnost odpustit. Myslím, že smíření není slabost. Naopak. Je to odvaha podívat se pravdě do očí. Přiznat si, že historie není černobílá a i přes chyby, které jsme před 80 lety udělali, podat druhému ruku.