Bc. Jan Lipavský

1/2 🇨🇿 A zde si můžete přečíst celý komentář v češtině: Co s Ukrajinou? Vítězství, vítězství za každou cenu Jak o jedné jiné válce řekl Churchill, Ukrajina i Západ musí dosáhnout „vítězství navzdory všemu teroru, vítězství bez ohledu na to, jak dlouhá a těžká cesta to bude“. Začíná pátý rok ruské války proti Ukrajině a konec se zdá být v nedohlednu. Je čas k zamyšlení – a to nejen pro Ukrajince. Také Západ, a zejména NATO, si musí konečně přiznat pravdu, kterou mnozí stále popírají. Ruská válka proti Ukrajině je také válkou proti nám, proti našemu způsobu života a naší budoucnosti, a že naše zájmy vyžadují, aby Rusko bylo poraženo. Nezbytným důsledkem je, že musíme zajistit, aby válka skončila za podmínek přijatelných pro Ukrajinu a Evropu, nikoli podle požadavků Vladimira Putina. Ten k tomu přistoupí pouze tehdy, bude-li k tomu donucen. A aby se tak stalo, musí se slovo vítězství znovu stát ústředním pojmem našeho slovníku. Co tedy znamená vítězství? Neznamená to okupaci Ruska ani způsobení jeho kolapsu. Vítězství znamená, že agrese selže. Znamená to, že Ukrajina přežije jako suverénní stát, že Rusko již nebude schopno pokračovat ve válce a že příměří nebude jen pauzou před dalším útokem. A samozřejmě to znamená, že se zhoubný vliv ruského imperialismu nebude šířit do ruského sousedství. Strategické vítězství znamená, že ruská invaze se stane odstrašujícím příkladem, že hranice nelze měnit silou a že agrese přináší vyšší náklady než mírové soužití. Politické vítězství znamená, že Moskva přehodnotí své kalkulace, protože pochopí, že konfrontace se Západem je slepou uličkou. Byla to Putinova plnohodnotná invaze z 24. února 2022, která proměnila svět. Nyní, v roce 2026, se svět znovu rozděluje do bloků, a to od nás vyžaduje, abychom oživili staré způsoby myšlení v nové podobě. Ve světě tvrdé síly musí být uplatněna trvrdá síla. Pro demokratický Západ jako tvůrce mezinárodního globálního řádu to vyvolává řadu naléhavých otázek. Jak bránit základní hodnoty, na nichž stojí západní demokracie? Jak se bránit totalitnímu systému ochotnému obětovat bezpočet životů (dosud 1,2 milionu mrtvých a zraněných) pro své imperiální ambice? Jak chránit naše společnosti před nepřátelskou propagandou? A jak přesvědčit voliče, že Západ musí být soudržnou geopolitickou silou, pokud si chceme zachovat svůj způsob života? Jako ministr zahraničních věcí České republiky jsem strávil čtyři roky účastí na řadě vrcholných jednání, jejichž cílem bylo hledat řešení ruské války proti Ukrajině. Měl jsem možnost zblízka sledovat debaty o tom, jak čelit ruské agresi. Sám jsem do debaty přispíval na téma, že musí existovat společná strategie zadržování Ruska. Nyní, když jsem úřad opustil a mohu hovořit otevřeněji, mohu říci, že během čtyř let Západ v tomto úsilí selhal. To však neznamená, že nedošlo k významným úspěchům. Země NATO se zavázaly vydávat 5 % HDP na obranu. Komplexní ekonomické sankce omezují schopnost Ruska rozvíjet válečnou ekonomiku. Podpora Ukrajiny se posunula od dodávek zastaralé sovětské techniky k nejmodernějším západním zbraňovým systémům, zatímco samotná Ukrajina se dostala na technologickou špičku v oblasti výroby dronů. Klíčové instituce EU a NATO se rovněž pomalu, ale jistě přizpůsobují nové realitě. Za nejduležitější postřeh, ale považuji následující: neschopnost Ruska zvítězit ve válce proti Ukrajině nebyla výsledkem komplexní strategie. Byla spíše důsledkem mnoha naléhavých a ad hoc kroků. A ve většině případech to byly kroky vyvolávané zoufalými ukrajinskými výzvami o pomoc. Výsledkem je situace, kdy odhodlání Ukrajinců bránit se v kombinaci s ekonomickou a vojenskou silou Západu brání Putinovi dosáhnout jeho válečných cílů. Zároveň však zůstává nejasné, jak se bude válka dále vyvíjet.