Bc. Jan Lipavský

2/2 Mírová jednání, která probíhají od minulého roku, budí dojem, že jejich skutečným cílem není dosáhnout míru na Ukrajině, ale uspokojit domácí politické potřeby ve Washingtonu. Je těžké Ukrajincům vyčítat, že odmítají kapitulovat ve prospěch Putinova imperiálního snu. Zatímco USA hrají roli prostředníka, Evropa mírová jednání pouze z dálky sleduje. Na zemi musí Ukrajina obdržet zdroje, které zoufale potřebuje, aby zastavila nikdy nekončící vlny ruských útoků, stabilizovala frontu a ideálně přešla do protiútoku. Zároveň musí Rusko vidět, že jakýkoli konvenční útok na pobaltské státy či jiné spojence NATO by neměl žádnou šanci na úspěch. Na moři znamená vítězství obnovení bezpečnosti v Černém moři, zastavení stínové flotily a ochranu naší podmořské infrastruktury. Ve vzduchu znamená vítězství konec ruské schopnosti vysílat noc co noc stovky dronů a desítky střel s plochou dráhou letu a balistických střel. Drony a rakety již nesmí ohrožovat žádného obyvatele Ukrajiny, NATO ani EU. V ekonomické oblasti bude vítězství znamená, že Rusko již nebude schopno pokračovat ve vyzbrojování, vést válku proti Ukrajině ani budovat kapacity pro další vojenské akce v Evropě. Západ dnes disponuje silou (jak USA ukázaly v případě Indie) uvalit co nejtvrdší ekonomické sankce, především prostřednictvím přísného embarga na vývoz ruské ropy a plynu. Musí dojít také k ideologickému vítězství; všem musí být jasné, že Putin nemá světu co nabídnout, protože demokracie i přes všechny své problémy zůstává nejlepším místy k životu na Zemi. A konečně musíme dosáhnout vítězství nad ruským imperialismem, abychom se nespokojili s pouhým příměřím, které by Kremlu jen poskytlo čas na přípravu dalších nepřátelských kroků. Rusko musí opustit své válečné cíle, svou expanzivní politiku i hybridní aktivity, včetně kybernetických útoků, teroristických činů a sabotáží a šíření propagandy zaměřené na podněcování proti Západu. Jakmile se Moskva dostane pod skutečný tlak Západu, elity v Moskvě budou stát před jednoduchým dilematem: ukončit agresi vůči Západu a začít spolupracovat, nebo se stát vazalem Číny, k čemuž již nyní směřují. To je okamžik, kdy může realisticky dojít k oddělení Ruska od Číny. To by nakonec umožnilo naplnit všechny scénáře pozitivní spolupráce, o nichž mnozí na Západě stále sní, ale za mnohem příznivějších podmínek, než jaké bychom mohli získat dnes za Putinova režimu. Čtyři roky války na Ukrajině byly tvrdou zkouškou hodnot, na nichž stojí západní společnost. Možná že letošní připomínka čtvrt tisíciletí americké demokracie, okamžiku, kdy lidská svoboda zvítězila nad monarchií a byl odmítnut kolonialismus, může Západu připomenout význam vítězství demokracie nad tyranií a expanzionismem. Rusko může být poraženo. Máme k tomu sílu. Máme však také dostatek odhodlání? Jan Lipavský byl ministrem zahraničních věcí České republiky v letech 2021–2025. V letech 2017–2021 působil jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a byl místopředsedou zahraničního výboru a výboru pro obranu. Byl autorem české verze Magnitského zákona a v listopadu 2022 obdržel Magnitského cenu za lidská práva za svůj přínos k ochraně lidských práv. Ve stejném roce mu byl udělen ukrajinský Řád za zásluhy.