Mgr. Marie Jílková

V politice se občas dějou dost neuvěřitelný věci. Třeba když jsme se pokoušeli dostat do zákona o sociálních službách ustanovení, že "poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni respektovat a chránit soukromí, integritu a důstojnost osob, kterým poskytují sociální službu." (§ 88 108/2006Sb). Řeklo by se - úplná samozřejmost, o tom snad nemusíme diskutovat. Akorát že vůbec. Tohle ustanovení silně vadilo některým našim, tehdy koaličním poslancům. Nepochopitelné, nehumánní, absurdní. V zákoně to nakonec je, bohudík. Tohle všechno mi běželo hlavou, když jsme si tenhle týden v zahradě Ombudsman připomínali výročí zavraždění Doroty Šandorové, která zemřela rukou pečovatele 6. 1. 2021. Od té doby si ji tiše připomínáme při Noci důstojnosti. Důstojnost má každý člověk – bez ohledu na své schopnosti, zásluhy či stav – má svou nezadatelnou a nedotknutelnou hodnotu. A říká to už i zákon o sociálních službách.