Mgr. Marie Jílková

A pak se v mojí sendvičové a patchworkové rodině objeví víkendy, jako byl tento. Bohaté, dobíjející, kdy v neděli večer skončím vyčerpaná, ale šťastná v posteli, s novou energií do dalšího týdne. Stihnout si s dětmi zahrát squash, vytáhnout je na Akátovou rozhlednu, posekat džungli na zahrádce, opéct buřty (2x!), zevlit na lavičkách, potkat v Brně mou drahou Martina Ochodnická a jako bonus sehnat tu nejlepší zmrzlinu. To všechno se podařilo. Stihla jsem u toho být i sama, i s mužem i s dětmi i s přáteli. Všechno bylo. Aaaaach. Nešlo by to bez široké rodiny, která se teď o maminku stará, bez pečovatelek, které nás nahradí ve všední den, nešlo by to bez řady dalších lidí, kteří jsou ochotní nám pomoci. Bez nich bychom to nezvládli vůbec. Největší dar jsou moje sestry, kdy nám všem jasné, že maminku chceme mít doma tak dlouho, jak to půjde a jak to zvládneme. Být sama, nedám to a opravdu rozumím lidem, kteří pro svoje dosluhující rodiče zvolí variantu pobytového zařízení. Viděla jsem už příliš mnoho úplně vyčerpaných žen, protože si řekly, že to zvládnou. No, popravdě není nutně zvládnout úplně všechno na světě. Co my pečující potřebujeme, je dostatečná podpora ve službách, jak v terénu, tak v pobytu. Pochopení a podpora od okolí. Slibuju si taky hodně od asistivních technologií a telemedicíny, jak ji do praxe zavádí JINAG, ale o tom si napíšem až příště. Mějte krásný týden.