Bc. Hana Ančincová

Česká republika čelí mezinárodní stížnosti za porušování práv lidí s postižením. A je to bohužel výtka, kterou slyšíme oprávněně.😐 Nedostatek komunitních sociálních služeb, přetížené rodiny a velké ústavní zařízení jako hlavní řešení - to je realita, kterou ombudsman i odborníci popisují už mnoho let. Ze své zkušenosti vím, jak těžké je komunitní službu pro lidi s postižením nebo autismem vybudovat. Ve Zlínském kraji jsme to dělali. Otevřeli jsme několik menších komunitních služeb, kde mohou lidé žít v prostředí, které se podobá domovu, ne ústavu. Ale stále je to málo. Jenže České republice chybí jedna zásadní věc 👉 dlouhodobá politická vůle. Místo rozvoje komunitní péče slyšíme znovu klasické argumenty, že malé služby jsou „neefektivní“ a že je potřeba budovat velké ústavy. Tohle je přesně ten způsob uvažování, kvůli kterému jsme dnes tam, kde jsme. Komunitní služba není neefektivní. Je lidská, bezpečná a podporuje samostatnost i důstojnost člověka. Když člověk nemůže zústat doma, jak bychom si všichni přáli, má mít možnost žít alespoň v malém, přirozeném prostředí, ne v anonymním kolosu. Ano, některé kraje a obce mají skvělé příklady dobré praxe. Ale pořád je to málo. Pořád to nejsou systémová řešení. Budu ráda, když dospějeme do stavu, kdy sociální oblast není jen kolonkou v rozpočtu, ale jednou z priorit této země. Protože společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o své nejzranitelnější.🙏