Mgr. Petr Hladík

ROZDĚL A PANUJ Anonymní účet Paukner, za kterým podle dostupných informací stojí PR agentura, vzal opět část veřejně dostupné informace a postavil kolem ní příběh, který s realitou nemá mnoho společného. Jeho terčem nejsem poprvé. Dlouho jsem považoval za zbytečné reagovat na někoho, kdo se skrývá za anonymním účtem a zároveň veřejně nedeklaruje své zájmy. O to víc mě mrzí, když jeho příspěvky sdílejí i vládní politici. Ti samí politici, kteří zpochybňují důvěryhodnost veřejnoprávních médií, přestože jejich fungování kontrolují zákonem stanovené rady. Je to vtipný paradox. Ale tentokrát už reagovat musím. Paukner mě nyní obvinil z nákupu sedmi elektromobilů pro účelovou neziskovku z paneláku. Výsledek? Během chvíle tisíce reakcí a sdílení. Pod příspěvkem se lidé utvrzují v tom, že všichni kradou, nikomu se nedá věřit a všechno je špatně. Já bych měl samozřejmě viset. Přesně o to jde. Ne o fakta. Ne o jejich ověření. Ale o emoci, vztek, další sdílení a prohlubování nedůvěry. Přitom v tomto případě stačilo udělat úplně banální věc. Ověřit si informace. Třeba jedním e-mailem na Státní fond životního prostředí. Přesně to jsem udělal já. Jejich odpověď přikládám ve screenshotu. A teď si položme jednoduchou otázku: Co je pro odolnou a soudržnou společnost užitečnější? Dělat férovou novinařinu založenou na faktech a v případě chyby ji opravit, nebo vědomě stavět příběhy na neověřených informacích, chrlit je do veřejného prostoru za účelem senzace a nechat to dál žít vlastním životem? Za mě je odpověď jasná. Tohle je prostě špatně. Ne kvůli tomu, že mě někdo kritizuje. Kritika k politice patří. Ale proti vědomému šíření nepravdivých tvrzení se bránit budu. A možná bychom si všichni měli před dalším sdílením podobných příspěvků položit jednu jednoduchou otázku: Je to opravdu pravda, nebo jen další příběh, který ve mně má vyvolat vztek?