prof. Ing. Danuše Nerudová

3 roky od mého prvního běhu. 🏃🏼‍♀️ A vlastně ani nevím, jak to uteklo. Tohle malé běžecké výročí „slavím“ pokaždé moc ráda. Vždycky se na chvíli zastavím a vzpomenu si na začátky. Na první kilometry. Na bolest. Na pot. Na dny, kdy se mi vůbec nechtělo vyběhnout. A víte co? Ty těžké dny nezmizely. Pořád jsou. Myslím, že to z některých mých upocených selfies občas poznáte. 😄 Jen už dnes vím, že ten pocit po doběhu za to stojí. Po každém běhu si říkám jedno jediné – děkuju svému tělu, že jsme spolu mohly takhle začít nový den. 🍀💪 Běh pro mě nikdy nebyl o tom být nejrychlejší nebo uběhnout nejvíc kilometrů. Je to můj čas před prací. Chvíle, kdy vypnu hlavu, nadechnu se a načerpám energii na celý den. Právě díky tomu pak zvládám všechno ostatní. Běh je už součástí mého života. A právě on mi každý den pomáhá s větší energií dělat práci, která mě tolik baví. A pokud moje běžecké selfie jednou inspiruje byť jen jednoho člověka, aby si šel zaběhat, vyrazil na procházku nebo si našel chvíli pro sebe, pak to stálo za to. A víte, co je na tom všem vlastně nejhezčí? Že někdy jsou ta selfies motivací i pro mě samotnou. Když se mi ráno nechce, podívám se na tu včerejší. Připomene mi, jak dobře mi po běhu bylo. A řeknu si: přece se o ten pocit dnes nepřipravím. Tak vstanu a jdu. 🏃🏼‍♀️ Obrovský respekt všem, kdo se každý den znovu rozhodnou udělat něco pro své zdraví. Ať už běháte, chodíte, plavete nebo jen vyrazíte na krátkou procházku. Všichni to známe, není to vždycky jednoduché, ale pokaždé to stojí za to. 💜