prof. Ing. Danuše Nerudová

Dnešní odpolední toulky lesem kolem Pusté Rybné. Všechny tůňky a potůčky, co v lesích znám, vyschlé. Borůvčí má opadané listí. Mech barvu jak rez. Tohle je jediné místo, které vyschlé nebylo. Díky nedaleké zbudované nádržce na zadržování vody v krajině. Nádherná oáza. Chvíli jsem si sedla a pozorovala život kolem jediného pítka pro hmyz a zvířata. S rukama pod hlavou na krásnem zeleném mechu jsem pozorovala koruny stromů a bylo mi smutno. Smutno z toho, že na MŽP sedí lidé, co přírodu znají jen ze své nablýskané káry a zpoza svých slunečních brýlí. Nechápou ji, nemají k ní pokoru a mají pocit, že ona je tu, jen abychom ji mohli drancovat. Když v této době, kdy vyschly lesy, louky, potoky a tůňky tvrdí, že globální změna klimatu neexistuje a že není potřeba nic dělat, považuji to ta zradu. Zradu nás všech, za zradu přírody a našich dětí. Za sebe říkám, že vyvinu maximální tlak, aby MŽP začalo řešit zadržování vody v krajině a další potřebná opatření, abychom přírodě, a tedy i nám, pomohli. Pokud jste dočetli až sem, děkuju. A děkuju, že mi v tom pomůžete.