Josef Bazala

Některá díla přežijí svého autora. A některé osobnosti zanechají stopu nejen v umění, ale i v lidech kolem sebe. Sochař Otmar Oliva po více než čtyřiceti letech ukončil svou aktivní uměleckou kariéru posledním odlitím liturgických děl z bronzu. Symbolicky tak uzavřel mimořádnou životní i tvůrčí cestu. Jeho práce znají lidé nejen u nás, ale i daleko za hranicemi České republiky. Mezi nejvýznamnější patří například výzdoba papežské kaple ve Vatikánu, desítky sakrálních děl, oltářů, křížů či plastik, které nesou jeho nezaměnitelný rukopis, hlubokou spiritualitu, pokoru a sílu. Pro kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně v Praze, kde je Pražské Jezulátko, vytvořil kompletní nový liturgický mobiliář. A pro náš kostel svatého Ducha ve Starém Městě vyrobil kompletní vybavení liturgického prostoru, včetně hlavního obětního oltáře, svatostánku a ambonu. Poslední lití, jehož součástí bylo i věčné světlo pro chrám ve Slovinsku, bylo fyzicky i technicky nesmírně náročné. Přesto z něj bylo cítit to, co Otmarovu tvorbu provázelo vždy: poctivost, soustředění a oddanost řemeslu. Měl jsem možnost jeho práci dlouhodobě sledovat zblízka a o to více si uvědomuji, jak výjimečný člověk i umělec to je. Proto mu děkuji za vše, co nám svou tvorbou předal. Za krásu, která má přesah. Za díla, která budou promlouvat ještě dlouho po nás.