Ing. Patrik Nacher

📺🎙️ Zrušení koncesionářských poplatků aneb kontext, o kterém se nemluví, protože se nehodí 🇵🇱⤵️ Ze strany těch, kteří si odmítají připustit skutečnost, že koncesionářské poplatky představují zastaralý mechanismus financování veřejnoprávních médií s výraznými nedostatky spojenými s efektivitou jejich výběru 💸📉, který řada evropských zemí v posledních letech nahradila třeba právě mechanismem financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu (představujícím celosvětově nejrozšířenější model), zaznívá často argumentace založená na „specifikách středoevropských/východoevropských poměrů” demonstrovaná - takřka výhradně - na příkladech Maďarska a Slovenska. Všimli jste si, že je v tomto kontextu záhadně opomíjeno například Polsko? 🇵🇱❌ Nedostalo se na něj ani v nedávno zveřejněné expertní analýze evropských modelů a jejich fungování v praxi „Jak financovat média veřejné služby”. 📃 Otázkou je, proč. I v Polsku totiž aktuálně probíhá živá a zajímavá debata na téma reformy financování veřejnoprávních médií. A co je na polském příkladu to nejzajímavější? Vláda „toho správného” Donalda Tuska, která nahradila „tu špatnou” vládu v čele s PiS, usiluje o zrušení rozhlasového a televizního poplatku a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu❗️Polská ministryně kultury k tomu mimo jiné uvedla, že „dosavadní systém je jakýmsi archaickým výtvorem, špatně vymahatelným poplatkem, který by měl být definitivně zrušen.” A pro doplnění - ani v tomto případě nejde o náhlý obrat ze strany současné polské vlády - zrušení takzvaného předplatného RTV patřilo k hlavním předvolebním slibům Tuskovy Občanské koalice. Jinými slovy - model, který je u nás označován za rizikový a svobodu či nezávislost veřejnoprávních médií likvidující, prosazuje dnes i polská vláda, jejíž směr bývá označován za ten „správně proevropský”.