Ing. Barbora Urbanová

Problém existuje, ale přemýšlení o něm je ehm špatně, milé kolegyně a milí kolegové. Pravdu má dětský ombudsman. V tomto případě nejde o to, aby do zákona přišla nová dokonalá větička: jak zájem dítěte, tak třebas definici domácího násilí v legislativě už máme. Jde o nastavení procesů. O to, aby se v systému udělalo rozhodnutí, které je podložené fakty, nikoliv dojmy, a kde je nastavená kontrola dalšího stavu. Ať použiji příklad a bohužel, tenhle případ v článku je opravdu extrémně vypovídající: pokud předávám dítě do péče člověku, který má abstinovat a brát léky, co udělám pro to, abych zkontrolovala, že abstinuje a bere léky? Existuje v rozsudku nějaká úvaha tímto směrem? A ano, tady přicházíme na řadu my, zákonodárci: tohle musíme nastavovat a vytvářet tak systém, ve kterém se nikdo nebojí rozhodnutí, které má nějaký zásadní dopad. Ať už upřednostnění rodičovských práv nebo naopak odebrání dítěte. A ještě k tomu potřebujeme systém, ve kterém si může dovolit jedna složka selhat nebo učinit rozhodnutí z kategorie mylné. Aby tam byly hned vzápětí složky další, které situaci vrátí do normálu. Ale to je mnohem větší práce, než jedna větička v zákonech, to je pravda. Máte-li nějakou zkušenost s ochranou dětí, napište mi ji prosím na barbora.urbanova@stan.cz cnn.iprima.cz/vrazda-trilete…