Ing. Barbora Urbanová

Zkuste si v té oblasti něco změnit. Dozvíte se, že to takhle bylo vždycky, všechno je ok, bůhví jak to bylo (nemáte přece přístup do spisu). Příkladem budiž případ Anička. Chlap se doznal ke 2 letům znásilňování nevlastní dcery včetně vydírání skrz videa a fotky, které měl. Dozvěděla jsem se od poměrně vysoce postavených politiků tehdy, že “mají informace, že to nebylo tak, jak je v médiích”. Zvládli přitom ignorovat, že ten muž se DOZNAL. Zeptala jsem se tehdy, jaká přesně polehčující okolnost by se musela stát, aby si to znásilňování po takovou dobu zasloužilo tak nízký trest? Neměli odpověď a myslím, že tehdy jim to došlo. Později potvrdil i ÚS, že podmínka je v takovém případě nepřijatelná. Judikáty máme. Deklarované hodnoty taky. Platné začnou být ve chvíli, kdy nebudou pouze deklarované. Stejně, jako když se stavíme na stranu Ukrajiny, ale v reálu to neumíme proměnit ve stejně silné činy. Například. Je to práce a ta práce je těžká proto, že si nedokážeme přiznat, že na straně slabších nestačí jen stát, je potřeba pro ně něco dělat. Stejně, jako když někdo na ulici omdlí a protože vypadá divně nebo smrdí, lidi dělaj, že to nevidí.