Ing. Marian Jurečka

Před několika lety mi jeden kamarád diplomat řekl, že jestli chci aspoň trochu pochopit, co cítí lidé na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu, mám si pustit Faudu. Tak jsem si ji pustil. Postupně jsem viděl všechny řady a teď v posledních dnech i tu pátou. A musím říct, že s každou další řadou si víc uvědomuju, jak strašně těžké je tenhle konflikt jednou opravdu ukončit. Fauda samozřejmě není dokument. Není to o tom, že by přesně popisovala konkrétní útoky, odvety nebo vojenské operace. Pro mě je její síla někde jinde. Člověk při ní aspoň trochu pochopí, co se děje v hlavě někoho, komu zabili dítě, manželku, rodiče nebo kamaráda. A že na druhé straně jsou zase lidé, kteří mají podobnou zkušenost se ztrátou někoho blízkého. A pak vidíte, jak jedna odveta přináší další odvetu. Jedna smrt další bolest a další nenávist. A takhle se to přenáší dál, někdy i z generace na generaci. Když k tomu člověk zná historii, holokaust, pronásledování Židů, vznik státu Izrael, ale zároveň i to, čím si za ty desítky let prošli Palestinci, začne podle mě trochu víc chápat, proč nejde jednoho dne přijít, jednoduše udělat tlustou čáru a říct, že od zítřka budeme všichni žít v míru. My tady ve střední Evropě máme vlastně obrovské štěstí. Už více než 80 let tady nemáme válku. Ano, zažili jsme komunismus, okupaci nebo železnou oponu. Ale několik generací už vyrostlo bez toho, že by jim někdo ve válce zabíjel rodiče nebo děti. A možná právě proto je pro nás někdy těžké pochopit, jak hluboko může být taková zkušenost v lidech zakořeněná. Pátá řada pro mě byla asi nejsilnější a zároveň nejtěžší. Události 7. října 2023 jsem zažil jako člen vlády. Měl jsem tehdy možnost dostat se k poměrně podrobným informacím o tom, co se stalo. Později jsem byl také v Izraeli a mluvil tam s lidmi, kteří nám popisovali, co země po tom útoku prožívala. Proto pro mě bylo hodně těžké sledovat, když se události toho dne dostaly i do příběhu hlavních postav Faudy. Čím víc těch řad člověk vidí, tím víc si podle mě uvědomuje jednu věc. Mír se dá podepsat na papíře. Ale dostat ho do hlav a srdcí lidí, kteří přišli o své nejbližší, je mnohem těžší. Pochopit to samozřejmě neznamená omlouvat terorismus nebo zabíjení nevinných lidí. Ale bez pochopení toho, proč se ten kruh nenávisti pořád znovu roztáčí, se z něj asi těžko někdy podaří vystoupit. A úplně nejsilnější okamžik celé páté řady pro mě nakonec nebyla žádná přestřelka ani akční scéna. Byla to modlitba, kterou Doron četl úplně na konci posledního dílu. Kéž by se jednou naplnila.