Ing. Jan Zahradil

Kompletní přepis mého nedávného rozhovoru pro Aktuálně👇. ( A = Aktuálně, JZ = já) A: Než se budeme bavit o asijské části světa, chtěl bych se v rychlosti dotknout domácí politiky. Co v tuto chvíli vlastně děláte? Jste tvůrcem zahraniční politiky Motoristů sobě a očekávalo se, že budete i poradcem ministra Petra Macinky. To se nakonec ale nestalo. JZ: Ono se to nestalo a stalo zároveň. Mám malou externí smlouvu s ministerstvem zahraničí na analytickou činnost, není to přímo v odboru poradců. Mimo to jsem s několika mladými nadšenci založil při CEVRO univerzitě Centrum asijsko-pacifických studií, což je částečně vědecko-výzkumný think-tank, kde se snažíme upozorňovat na důležitá asijská témata. Mimo to ministr a předseda Macinka po mně chce, abych pomohl stranu zakotvit v evropském politickém spektru ve frakci Patriotů pro Evropu, tak vymýšlíme, jak to institucionálně udělat, aby se to netlouklo s ministerstvem zahraničí. Takže toho dělám víc a je to vlastně docela pěkná finální fáze mého veřejného působení. A: Z toho usuzuji, že neplánujete návrat do aktivní politiky? Všiml jsem si na webu Novinky, že jste dostal nabídku kandidovat do Senátu. Za rohem jsou i komunální volby, Praha by vás nezajímala? JZ: Do komunálu bych nešel, nikdy jsem to nedělal a musel bych se to na stará kolena učit, což se mi moc nechce. Senát nebyla přímo nabídka, spíš se to nadhodilo, jestli bych o tom náhodou nepřemýšlel. Chvilku jsem o tom přemýšlel, ale jak je známo, nakonec se tři vládní strany – ANO, Motoristé a SPD – nedohodly na společných kandidátkách. V tu chvíli to podle mě nemá cenu, abych se pokoušel kandidovat proti někomu z ANO nebo někomu jinému, takže jsem tuhle myšlenku opustil. Za 30 let jsem kandidoval osmkrát do tří různých parlamentů, z toho jsem byl sedmkrát zvolen, takže myslím, že mám dokandidováno až do smrti. A: Takže aktivní politika už tedy není na pořadu dne? JZ: Myslím, že to nechám mladším. A: A co členství u Motoristů? Z ODS jste už dlouho pryč, nepřemýšlíte tedy, že byste oficiálně vstoupil do nové strany? JZ: Stejně mě všichni spojují s Motoristy. Mně už se do formálního stranictví nechce. ODS byla jediná strana, ve které jsem kdy byl, nikdy jsem v žádné jiné nebyl a asi to tak zůstane. A: Také Motoristům klesají preference, podle nejnovějšího průzkumu by se do Poslanecké sněmovny už nedostali. JZ: Podle mě jim nic neklesá. Pořád je to v rámci statistické chyby, tedy okolo pěti procent. A: Občas si všímám, že se na sociální síti X chytnete se svými bývalými spolustraníky, třeba s Mirkem Topolánkem. Posledně jsem zaregistroval, že jste se pohádali kvůli prezidentovi Pavlovi… JZ:Je to spíš zábava na sociálních sítích, s Mirkem Topolánkem se občas chytneme. On už také není v ODS, takže se nepřetahujeme jako ODS a anti-ODS, ale jako lidé, kteří spolu pracovali. Dělal jsem mu prvního místopředsedu, když byl předsedou ODS, a pak jsme se názorově rozešli, to je asi normální vývoj. Tak se tam špičkujeme. Já k němu do vláken nechodím, on vždy chodí komentovat ke mně, já mu na to zareaguji, pak si toho všimnou média a udělají z toho titulek. Pokud jde o pana prezidenta, nevolil jsem ho, nebudu ho volit a nejsem jeho příznivcem, takže má logiku, že si do něj občas zarýpu. A: Příští rok začnou také prezidentské předvolební kampaně. Petr Macinka uvedl, že vláda neplánuje svého kandidáta, je to podle vás správná cesta? JZ: Nevím, možná ano, ukáže nám to vývoj. Nepochybuji o tom, že se nějaký protikandidát objeví, že někdo vyvstane z části politického spektra, ke kterému se vládní strany mohou nebo nemusí přidat. S určitou nadsázkou říkám, že prezident Pavel je prezidentem opozice, má stoprocentní podporu u všech opozičních stran jako ODS, Piráti a STAN. Čili ať už vlastním přičiněním, nebo ho k tomu někdo dotlačil, dnes je vlastně hlavním představitelem opozice. Logicky by měl mít proti sobě někoho, kdo je příznivcem této vlády. A: Často se říká, že prezident obhajující mandát má větší výhodu, jako to bylo u Václava Klause nebo Miloše Zemana. Věříte, že se objeví někdo, kdo by prezidenta Petra Pavla dokázal porazit? Průzkumy mu ostatně připisují nemalou podporu. JZ: Myslím, že ano. Ale máte pravdu, že ta funkce sama o sobě přináší poziční výhodu, člověk je vidět, slyšet, je pořád v médiích a veřejném prostoru. Má samozřejmě výhodu. Na druhou stranu mám pocit, že tím, jakou roli přijal a jak se identifikoval s opozicí, mohl ztratit dost svých bývalých voličů z řad vládních stran. Podporovala ho část voličů ANO a Motoristů, a o tyto voliče přichází. U SPD asi moc ne. Pokud se vynoří někdo, kdo to správně uchopí, má šanci mu tu obhajobu minimálně ztížit, pokud ne porazit. A: Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura zamířil před pár týdny do Číny, byla to první cesta českého politika po sedmi letech. Údajně byla byznysově a ekonomicky zaměřená, mělo to ovšem i politickou konotaci. Co cesta podle vás přinesla? JZ: Politický průlom, jak to nazvala čínská strana. Jsem rád, že tam jel, je to jeden ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů a od roku 2019 v Číně nikdo z českých vysokých ústavních činitelů nebyl. Když se podíváte po Evropě, zjistíte, že jsme v tom vlastně výjimkou. V Číně byl polský prezident, nedávno slovenský prezident, německý kancléř, italská premiérka, španělský premiér. U francouzského prezidenta Emmanuela Macrona byl čínský prezident Si Ťin-pching. Maďarský expremiér Viktor Orbán udržuje úzké vztahy a určitě to bude pokračovat i za nové vlády. My jsme se zahnali na okraj, jsme jedna ze dvou zemí EU, která má do Číny stále vízovou povinnost. Musíme vztahy dostat zpátky na normální úroveň a návštěva Tomia Okamury znamenala pozitivní první krok. A: Považujete za správný směr bezvízový styk nebo přímý spoj do Šanghaje? Příští rok cesta pana Babiše a Karla Havlíčka přinese možná konkrétnější kontury obchodní spolupráce. JZ: Na první pohled to vypadá jako drobnosti, ale i ty jsou důležité, protože se tím nastavuje nová atmosféra, která v posledních letech skomírala. Nemusíme se Číně podbízet nebo před ní klanět, stačí to vyrovnat na úroveň Německa, Itálie nebo Francie. Jsem realista, nemyslím si, že Čína tady bude v masovém měřítku investovat, jak se slibovalo za Miloše Zemana, tak důležití pro ně nejsme. Máme s ní ale velký obchodní deficit, vyvážíme tam za 70 miliard korun ročně a Čína k nám dováží mnohonásobně víc, musíme se snažit tu bilanci vyrovnat a otevřít možnosti na čínském trhu. Masivní investice z Číny do infrastruktury nebo komunikačních technologií bychom nepustili, stejně jako nikdo v Evropě. Obchod ano, investice ale žádná sláva nebudou. A: U rizikovějších sektorů byste Čínu tedy nepustil dovnitř. JZ: To je standardní evropská pozice. V unii se uplatňuje investment screening, což znamená, že musíte konzultovat s Evropskou komisí bezpečnostní nebo rizikové aspekty zahraniční investice. Ono to není zaměřené speciálně proti Číně, dělá se to i u investic z Ameriky, i ty se prověřují. Třeba námořní mocnosti zbystřují, když se zjišťuje, že Čína vlastní podíly v několika významných evropských přístavech. Měli bychom se nicméně držet evropského hlavního proudu a respektovat ho. A: Německo nebo Francie si nicméně stěžují, že musí v Číně například sdílet technologie, aby na tamějším trhu mohly vůbec fungovat, a pak je Čína kopíruje a vytlačí je vlastními výrobky. To se děje například u elektromobilů. Nepřestavuje to také nemalé riziko? JZ: Nemyslím si, že už to tak úplně je. Čína technologicky pokročila v oblasti umělé inteligence nebo výroby pokročilých čipů natolik, že je schopna samostatného výzkumu a vývoje. Problém je, že EU nemá s Čínou pořádnou obchodní dohodu jako s jinými asijskými zeměmi. Za německého předsednictví se podepsala investiční dohoda, ta ale skončila v mrazáku a nikdy se neratifikovala, snad se někdy vrátí do hry. Poté tam nastalo určité ochlazení vztahů a sankce, Čína odpověděla podobně, nedávno proběhlo druhé kolo (kdy na sankčním seznamu skončila i česká Tatra – pozn. red.). To vše znesnadňuje uzavírání smluv, investiční dohoda by ale pomohla lépe ochránit evropské investice v Číně, aby nedocházelo k nežádoucímu přenosu technologií. Je v našem zájmu mít stabilní smluvní základnu, zatím ji bohužel nemáme. A: Tomio Okamura v Číně zároveň schytal kritiku, že si pochvaloval čínské elektromobily a nepodržel evropské automobilky… JZ: V elektromobilech nás Čína poráží o několik koňských délek, to vám řekne každý odborník. Před dvěma lety jsem v nich v Číně jezdil a i nejlevnější model ­– nebudu jmenovat tu firmu, abych jí tu nedělal reklamu – byl vysoce kvalitní co do softwaru i hardwaru. To je jedna oblast, kde Čína utekla Evropě, a spíš možná budeme jednou kopírovat my je, než aby oni kopírovali od nás… A: Okamurova cesta také proběhla ve stínu zadrženého českého občana v Číně, zatímco u nás probíhá řízení s čínským občanem. Ministr Macinka uvedl, že ty případy spolu nesouvisí, bezpečnostní komunita má ovšem své pochybnosti. Neměl pan Okamura cestu zrušit nebo odložit na protest proti zadržení zmíněného Čecha? JZ: To si nemyslím. Česká republika zadržela čínského občana a v té době kontakty pořád probíhaly, byla tady i čínská náměstkyně ministra. Je to nepříjemná situace, kterou nemůžeme mediálně moc probírat. S údajným čínským špionem v Česku to nebude jednoduchá záležitost, byl tu akreditován jako novinář vládou Petra Fialy a soud to vrátil k došetření, protože neshledal dostatek materiálu. Nechci spekulovat, zda ty případy souvisí, ministr ostatně musí říct, že nesouvisí. Je to delikátní věc, která se řeší v zákulisí, nikoliv před zraky médií. A u toho bych zůstal, musíme našlapovat opatrně. A: S návštěvou šéfa sněmovny se nabízí srovnání s cestou předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Výsledky tam byly ekonomického a turistického rázu, nedávno z Prahy odletěla první přímá linka Starlux do Tchaj-peje. Vláda opakuje, že chce pragmatickou politiku, není ale tohle též dobrý příklad? JZ: Obchodní vztahy s Tchaj-wanem jsme měli vždy bez ohledu na to, jestli tam někdo jezdil. Největší tchajwanská investice v Česku od firmy Foxconn byla uzavřena v roce 2000, kdy byl premiérem údajně „pročínský“ Miloš Zeman. Nebyl jsem příznivcem cesty pana Vystrčila na Tchaj-wan – ani té první, ani druhé. Jeden z katalyzátorů mého odchodu z ODS byla právě ta první cesta, byl jsem velmi proti. Petru Fialovi se to jako lídrovi tehdejší opozice také moc nelíbilo, ale nechtěl ho podrazit. Narušilo to politiku České republiky vedenou podle jedné Číny. Jestli někdo chce jezdit na Tchaj-wan, může letět ředitel odboru nebo náměstek, ale ne jeden ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů, po panu Vystrčilovi tam byla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Je to kvazi-státní návštěva, která vytváří mylný dojem, že Tchaj-wan uznáváme jako stát, což žádná země EU nedělá. Naprosto souhlasím s tím, že mu vláda odepřela vládní letoun, aby na to nedávala vládní razítko, byť mu to zakázat nemůže. Senát je autonomní těleso. A: Přítomnost vysokého politika ale té obchodní lince prospěje, ne? Ani po návštěvě na Tchaj-wan se přece nepřerušily obchodní vazby s Čínou. JZ; Já na to mám jiný názor, zbytečně to kazí politické vztahy s pevninskou Čínou a pak jsme na ocase s vízy jako Litva. Nikdo jiný z EU už tam vízum nepotřebuje. Slouží to k rozdmýchávání politického boje na samotném Tchaj-wanu mezi vládní stranou DPP, jež zaujímá ostřejší pozici vůči Číně, a opozičním Kuomintangem, který usiluje o smířlivější cestu. Do toho bychom neměli vstupovat. Mluvil jsem s několika lidmi z Kuomintangu a ani ti nebyli z českých cest nadšení, protože Čína na ty návštěvy reaguje i ztížením vztahů s Tchaj-wanem, který má rovněž zájem o běžnou obchodní výměnu a turistiku. Je to nešťastný vstup do vnitropolitického souboje na Tchaj-wanu. A: Miloše Vystrčila tam ale přivítal předseda Legislativního dvora (parlamentu) Chan Kchuo-jü, což je zástupce Kuomintangu. Není to tedy tak, že by se bavil jen s „protičínskými“ vládními představiteli. JZ: To je pravda, existují protokolární záležitosti, které se musí dodržovat. Kdyby se s opozicí nebavil vůbec, byla by to flagrantní politická chyba. Ale pořád si myslím, že tam jezdit neměl, a doufám, že tam už nikdo z českých ústavních činitelů v dohledné budoucnosti nepojede. A: To říkal i Tomio Okamura v jednom z rozhovorů ještě na čínské půdě. Ačkoliv o své cestě mluvil jako o byznysové, tamější média ji prezentovala jako politický signál, že se Česko odtrhává od Tchaj-wanu. Neustoupil tím Okamura čínskému narativu? JZ: Čínský narativ je do značné míry i narativem EU v tom smyslu, že Tchaj-wan není samostatná země, protože ho neuznáváme. Čili to není ustupování čínskému narativu, ale nastupování na standardní evropskou pozici. Nemá cenu maskovat, že to byla jenom ekonomická návštěva. Byl to politický signál, že chceme uvést vztahy s Čínou na normální úroveň, což je podle mě úplně v pořádku. A: V Asii zůstaneme, chtěl bych se zaměřit na Vietnam. K moci se tam letos dostal Tô Lâm, nyní zastává funkci nejen prezidenta, ale také generálního tajemníka Komunistické strany Vietnamu. Neblíží se tím Vietnam čínskému modelu dělby moci? JZ: Najednou po dlouhé době došlo ke kumulaci funkcí, což nebývalo ve Vietnamu zvykem. Na rozdíl od Číny, kde se moc opravdu soustředí do rukou jedné osoby, která pak může ve straně vyměňovat různé funkcionáře, Vietnamci nemají politickou strukturu natolik personifikovanou. Když se podíváte na posledních 15 let, rotace prezidentů, premiérů a předsedů komunistické strany byla mnohdy velmi rychlá, ale kurz země to nezměnilo. Vietnam se pořád držel stejných linií zahraniční politiky i ekonomických reforem – ty naopak nyní zrychlují – a stejně bude zřejmě pokračovat podle mě chytrá „bambusová diplomacie“, která funguje. Tô Lâm nedávno navštívil Austrálii a Nový Zéland, už jednal s Ruskem, Čínou i USA. Vyvažování vlivů podle mě bude pokračovat a je to věc, na které může Vietnam jedině získat. A: Vietnam je tématem českých politiků už dlouho, byla tam tehdejší ministryně Jana Černochová a Eva Decroix, ministr Lukáš Vlček i či premiér Fiala, loni byl v Hanoji a dalších městech také zmíněný šéf Senátu Vystrčil. V listopadu se tam chystá předseda vlády Babiš. Jak tyto cesty hodnotíte? JZ: Naprosto to podporuji. Je tu pořád šance – byť jsme ji už možná trochu promeškali – benefitovat z velké vietnamské diaspory u nás, která je per capita největší v EU. Teď ty vazby máme, třeba ale za deset nebo dvacet let už nebudou, až generace studující v Československu odejdou z aktivního života. Teď se to podle mě dá ještě zužitkovat. Vietnam má obrovský hospodářský růst a mladou generaci, takže v následujících letech poroste její pracovní síla. Ze všech možných hledisek je to lídr v jihovýchodní Asii. Udělat si přes Vietnam bránu do Asie by bylo skvělé, snad se to povede. A: Když tam byl loni Miloš Vystrčil, mluvilo se o projektech ve zdravotnictví, o výměnných studijních pobytech, Škoda tam loni otevřela továrnu… To jsou podle vás ty správné kroky, které by měli politici podporovat? JZ: V to doufám a cestu pana Vystrčila do Vietnamu naprosto schvaluji. Měli by tam jezdit všichni resortní ministři a premiér, dokud to jde. Za vlády Petra Fialy se podepsalo strategické partnerství. Vietnam ho má s celou řadou zemí, ale není jich zase tolik, což něco znamená. A: Jsou tu i nedořešené záležitosti, jako je vízový styk. Pro Vietnamce je těžké dostat české vízum, paradoxně je jednodušší přes jinou schengenskou zemi. Bezpečnostní komunita varuje před falešnými sňatky, studentskými vízy a nelegální migrací končící v moderním otroctví nebo na drogové scéně. Jak to řešit? JZ: Tyto jevy existují, ale neoznačil bych je za definiční záležitost pro vietnamskou komunitu, byť se ty problémy dají očekávat a je třeba se s nimi vypořádat. S vízovou politikou máte ale pravdu. S vietnamským velvyslancem jsem se o tom bavil a říkal mi, že do toho snad spadli i jeho příbuzní. Vzhledem ke strategickému partnerství a skutečnosti, že Vietnam je stamilionová země s řadou možností, bychom to měli spíše usnadňovat. Bezpečnostní komunita jsou specifičtí lidé, někdy vidí věci příliš jednorozměrně. Snažil bych se to odmocnit. A: Kam myslíte, že se vztahy budou ubírat? Je jen otázkou času, kdy se Vietnamci rozplynou do české společnosti, sám u sebe vidím, že nedodržuji všechny zvyky, mám vietnamštinu na úrovni desetiletého dítěte a kdo ví, jak na tom budou další generace. JZ: Je to tak, je to za pět minut dvanáct. Bývalý velvyslanec ve Vietnamu Hynek Kmoníček říkal, že žijeme z minulosti a ta tady nebude věčně. Vietnamská komunita časem zmizí, vypaří se. Teď je poslední okno příležitosti, kdy se dá na vazbě vzniklé za socialismu těžit, a měli bychom tu příležitost uchopit za pačesy. A: A jako tečku na závěr zmíním kuriózní věc, kterou přiznal pan Kmoníček na vaší panelovce na CEVRO – prý doprovázel herce Leonarda DiCapria pražskou Sapou a nikdo ho tam nepoznal. Děkuji moc za váš čas. JZ: Děkuji za pozvání a za rozhovor.