Ing. Jan Zahradil

Tohle je naprosto přesné👇. Copyright Denik.to. Celý článek, z něhož pochází tato citace, házím do komentu. “V českém veřejném prostoru se během posledních dvou desetiletí zformoval liberální mediálně‑politický ekosystém, který stojí na aktivitách relativně úzké skupiny podnikatelů. Patří mezi ně např. Tomáš Vohánka, Martin Winkler, Martin Hájek, Jan Barta, Jan Beran, Ondřej Fryc, Jan Muchna, rodina Horákových a další. Tito aktéři investovali desítky milionů korun do médií, investigativních projektů, politických kampaní a občanských iniciativ. Jejich vliv se koncentruje kolem médií jako Deník N, Respekt, Hlídací pes, Voxpot, Alarm či Page Not Found a kolem grantové infrastruktury Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Oficiálně jde o filantropii a podporu demokracie, kritický pohled však nabízí jinou interpretaci. Ta hovoří o budování prostředí, které je pro jejich ekonomické i politické zájmy co nejpříznivější, a zároveň o snahu neformálně ovlivňovat procesy ve státě jako šedé eminence. Tento ekosystém má výrazný dopad na podobu veřejné debaty. Média financovaná uvedenými podnikateli nastavují témata, rámují kauzy a určují, kdo je kompetentní a kdo představuje hrozbu. Jejich narativy následně přebírají Česká televize, Český rozhlas i soukromá mainstreamová média, která často kopírují jejich agendu, jazyk i hodnotové rámce. Vzniká tak prostředí, v němž jeden ideový proud dominuje celému mediálnímu prostoru. Motivace této skupiny jsou dvojí. Ekonomická rovina je zřejmá – podnikatelé působící v IT, digitálních službách, exportu a investicích potřebují prostředí stabilně orientované na globální struktury. Podpora médií a občanských projektů jim umožňuje ovlivňovat veřejnou debatu, posilovat geopolitickou orientaci státu a oslabovat proudy, které považují za hrozbu, jako je například posilování národní suverenity, konzervativní kulturní politika či euroskepticismus. Vytvářejí tak rámec, který je příznivý pro jejich byznys i pro jejich vlastní představu o správném směřování společnosti. Druhou rovinou je mocenská ambice. Pokud někdo financuje média, investigaci, rating důvěryhodnosti médií, politické kampaně i aktivistické projekty, získává vliv na narativy, které určují, co je problém, kdo je kompetentní a jak se má společnost vyvíjet. Taková moc je často účinnější než formální politika. Někteří z těchto podnikatelů možná trpí spasitelským komplexem – přesvědčením, že oni vidí svět správně a mají povinnost „zachránit“ společnost před jejími vlastními chybami. Jiní mohou být pragmatičtí pokrytci, kteří své mocenské ambice maskují jako mecenášství. Takové motivace se obyčejně prolínají a výsledkem je ekosystém, který se tváří jako filantropie, ale funguje jako mocenský projekt.”