Ing. Luboš Peterka

Nejsem sám, koho velmi zasáhla zpráva o úmrtí Josefa Kalbáče. Vzpomínají na něj lidé v celé republice – a právem. Poprvé jsme se potkali před 36 lety, krátce po listopadu 1989. Moji prarodiče, za minulého režimu označení za „kulaky“, tehdy marně naléhali na místní JZD, aby si po letech ústrků a bezpráví konečně odvedlo dobytek z jejich statku v Neuslužicích. Když se o tom dozvěděl pan Kalbáč, byl dobytek během několika dní pryč. A tím jsem se vlastně hned dostal k tomu nejpodstatnějšímu. Josef Kalbáč byl člověk, který nekoukal především na sebe. Byl vždy připraven pomoci tomu, kdo ho o pomoc požádal – a často i lidem, o které si většina politiků, obrazně řečeno, ani neotře boty. Byl jsem toho svědkem po celé ty dlouhé roky, kdy jsme se potkávali. Nejprve v době, kdy jsem pracoval jako bankéř a on byl přednostou Okresního úřadu ve Strakonicích, a potom velmi intenzivně od roku 2002, kdy jsem se stal starostou Radomyšle. Sáhodlouze by o něm mohly vyprávět například obce, kterým významně pomohl po ničivých povodních v roce 2002. Nenajdete ho jako jiné politiky na fotografiích s pytlem písku v ruce – někdy jen na dobu nezbytnou pro pořízení snímku. O to častěji ale najdete jeho jméno za skutečnou a konkrétní pomocí. Velmi rád jsem ho podporoval v jeho senátních kampaních. V roce 2003 zvítězil se 7 321 hlasy. V roce 2008 získal dokonce 14 768 hlasů voličů našeho volebního obvodu, přesto nakonec těsně prohrál s Miroslavem Krejčou. O to víc jsem si později vážil toho, že také on výrazně podporoval mě v mé senátní kampani. Proto jsem si dovolil připojit k této vzpomínce záznam s jeho krásnými slovy podpory. Dnes pro mě mají ještě mnohem větší cenu. Za svůj život jsem nepoznal mnoho politiků, kteří by tolik svého volného času věnovali lidem kolem sebe. Josef Kalbáč trávil nespočet víkendů mezi svými spoluobčany – na oslavách obcí a měst, mezi hasiči, baráčníky, včelaři, chovateli, sportovci a členy mnoha dalších spolků. Dělal to jako přednosta, jako senátor a dělal to prakticky až do posledních dnů svého života. A nebyla to jen povinnost veřejného činitele. On měl lidi a náš kraj skutečně rád. V celém regionu byste jen těžko hledali většího znalce jeho historie a zároveň tak výjimečného rétora. Josef Kalbáč byl také velkým milovníkem českých lidových a národních písní. Díky jeho slavným zpěvníkům a koncertům, při nichž sály doslova praskaly ve švech, má obrovskou zásluhu na tom, že tyto písně a tradice budou žít dál. Buďme pyšní, že jsme v našem regionu měli takového člověka. Člověka, jehož celoživotní práce byla oceněna také Medailí Za zásluhy I. stupně prezidenta republiky. Bydlel v Třebohosticích, ale nikdy se netajil tím, že Radomyšl považoval za svůj druhý domov. I proto mu chci jménem všech Radomyšláků, ale také sám za sebe, ještě jednou poděkovat. Za všechno, co pro náš kraj, naše obce a především pro lidi, kteří v nich žijí, během svého života udělal. Josefe, děkuji. Bylo mi ctí Vás znát. Čest Vaší památce.