Jaroslav Komínek

Před stodvěma lety zemřel Jiří Wolker. Dne 3. ledna 1924 vydechl básník ve svém rodném domě v Prostějov naposledy. Bylo mu pouhých 23 let, když podlehl tuberkulóze. Přes svůj krátký život patří Jiří Wolker k nejvýznamnějším českým básníkům 20. století a k nejvýraznějším představitelům proletářské poezie. Stejně jako řada mladých umělců své generace se ve 20. letech 20. století hlásil k levici. V roce 1921 vystoupil z římskokatolické církve a vstoupil do Komunistické strany Československa, což podle vzpomínek jeho matky vyvolalo v tehdejším Prostějově silné pobouření. Jak sama uvedla: „Býti socialistou znamenalo v Prostějově v těch letech určité deklasování, a býti komunistou bylo pak přímo vyhoštění z řad tehdejší společnosti. Jiří byl označen jako zuřivý bolševik.“ V dubnu 1923 se u Wolkera poprvé naplno projevila tuberkulóza. Nemoc rychle postupovala a básník si byl vědom blížícího se konce. V listopadu 1923 si proto sám napsal svůj epitaf: „Zde leží Jiří Wolker. Básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“ O několik týdnů později, 3. ledna 1924, Jiří Wolker zemřel. Zanechal po sobě dílo, které i po sto letech připomíná citlivost, sociální empatii a silný mravní apel mladého básníka, jehož hlas umlkl příliš brzy.