Andrej Babiš

V poslední době poslouchám od některých novinářů nářky, že na ně prý útočíme. Opravdu? Celé roky útočí na politiky, nálepkují je, podsouvají jim motivy, překrucují jejich výroky nebo staví titulky tak, aby co nejvíc rozdělovaly. A říkají tomu „nezávislá žurnalistika“. Ale ve chvíli, kdy někdo začne kritizovat jejich práci a jejich metody, je z toho útok na nezávislost médií. Novináři nejsou posvátná kasta stojící mimo veřejnou kontrolu. Každý den ovlivňují veřejné mínění, rozhodují o tom, která témata budou rezonovat a jak budou politici veřejnosti představeni. Stejně jako politici proto musí unést kritiku své práce. A že je za co kritizovat. Stačí si připomenout hysterii kolem technicistní změny jednacího řádu vlády. Seznam zprávy a Novinky hned strašily omezováním demokracie, autoritářstvím. Navrch psaly prokazatelné lži. Omluva? Sebereflexe? Nula nula nic. Takže když si někde na těchto serverech přečtu „Předseda vlády média pravidelně kritizuje, často nevybíravě a s fakty si někdy hlavu neláme“, tak to člověka pořádně pobaví. Stačí přehodit pár slov a hned máme přesnější popis reality: „Média pravidelně kritizují předsedu vlády, často nevybíravě a s fakty si někdy hlavu nelámou.“ A osobních útoků na mě? Těch najdete na Seznamu nebo Novinkách víc než dost. Takže jednoduchá otázka. Pokud existují politické útoky na novináře, existují také novinářské útoky na politiky? Každopádně budu i nadále upozorňovat na konkrétní příklady manipulací, účelového zpravodajství, vytrhávání výroků z kontextu, polopravd a dvojího metru. Veřejná kontrola totiž platí i pro ty, kteří každý den kontrolují ostatní.