JUDr. Ing. Zdeněk Hraba

Přesně před 237 lety padla Bastila. V této události je nutné vidět nejen hesla a představu o svobodě, ale i připomínku toho, jak snadno se mohou vznešené ideály změnit v jejich pravý opak. Velká francouzská revoluce začínala hesly svobody, rovnosti a bratrství. Jenže dějiny ukázaly, jak krátká cesta vede od ideálů k teroru. Když právo nahradí revoluční spravedlnost a o vině začne rozhodovat dav místo nestranných soudů, svoboda mizí. Následovaly revoluční tribunály, udavačství, vláda strachu a tisíce poprav. Pod gilotinou skončil král Ludvík XVI., královna Marie Antoinetta, později Georges Danton a nakonec i Maximilien Robespierre. Revoluce tak znovu potvrdila starou pravdu: často požírá své vlastní děti. Právě proto nevěřím představě, že lepší společnost vznikne tím, že zbouráme všechno „staré“. Zdravá civilizace stojí na řádu a kontinuitě. A stejně tak platí, že svoboda se nerodí pod ostřím gilotiny a spravedlnost nezačíná tam, kde místo soudů rozhoduje hněv. Proto je 14. červenec i připomínkou toho, že ty největší zločiny se často nepáchají ve jménu zla. Páchají se mnohdy ve jménu (údajného) dobra.