JUDr. Ing. Zdeněk Hraba

V určitých kruzích se stalo módou označit upozornění na problémy spojené s migrací automaticky za strašení lidí. Pojmenovat problém přece neznamená někoho nenávidět nebo šířit strach. Znamená to vidět svět takový, jaký je, a snažit se problém řešit dřív, než nám přeroste přes hlavu. A řekněme si otevřeně ještě jednu věc. Strach mezi lidmi nevzniká proto, že politici mluví o problémech. Vzniká především tam, kde se lidé setkávají s násilím, kriminalitou nebo chováním těch migrantů, kteří odmítají respektovat zákony a pravidla země, kam přišli. Pokud se o takových problémech přestane mluvit, nezmizí. Jen se dál prohloubí nedůvěra lidí v politiku a stát. Migraci musí mít národní stát pod kontrolou. Má být co nejnižší, zejména pro ty z nekompatibilních kultur. A má mít jasná pravidla a stát je musí umět vymáhat. Musíme vědět, kdo do Evropy a do Česka přichází, mít právo rozhodnout, kdo zde může zůstat, a umět vrátit ty, kteří na pravidlům pro pobyt nevyhovují. A pokud někdo naši pohostinnost zneužívá nebo porušuje naše zákony, musí počítat s následky. To mi nepřipadá ani radikální, ani nelidské. Připadá mi to jako naprostý základ odpovědné národní politiky. Stejně tak odmítám představu, že máme na výběr pouze mezi dvěma extrémy: buď budeme před problémy zavírat oči, nebo budeme automaticky označeni za nepřátele všech cizinců. Můžeme pomáhat lidem, kteří pomoc skutečně potřebují (a my jim umíme a chceme pomoct), a současně důsledně chránit vlastní hranice, bezpečnost a způsob života. Strach nejlépe odstraníme tím, že odstraníme jeho příčiny. Tedy tím, že stát bude mít migraci skutečně pod kontrolou a bude důsledně zasahovat proti těm, kteří naše pravidla nerespektují.