Hana Žáková

Dnešním dnem v Brně začíná setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které v české společnosti vyvolává silné emoce. Možná právě proto bych si přála, aby celý víkend proběhl důstojně, klidně a s respektem k historické pravdě i k lidským osudům. Na naši historii nesmíme zapomínat. Nacistická okupace přinesla naší zemi obrovské utrpení a část sudetských Němců nesla odpovědnost za rozbití republiky. Ani oběti války, ani poválečné zkušenosti českých rodin nesmí být zlehčovány. Stejně tak ale věřím, že smíření není slabost. Smíření neznamená zapomnění, popření historie ani zpochybnění poválečného uspořádání. Znamená schopnost vést dialog bez nenávisti a bez dalšího rozeštvávání společnosti. Možná i proto toto téma vnímám citlivě. Moji prarodiče po válce osidlovali Sudety. Část naší rodiny tam zapustila kořeny a žije tam dodnes. V krajině i domech, které před nimi patřily někomu jinému. Taková byla poválečná historie mnoha českých rodin. Můj tatínek navíc jako malý chlapec vyrůstal vedle staré německé paní, které bylo dovoleno v místě dožít a která ho hlídala. I to jsou příběhy našich dějin. Nejen velká politika a ideologie, ale i obyčejné lidské osudy, které často nebyly černobílé. A možná není náhodou, že se toto setkání koná právě o víkendu Letnic — svátku, který nám připomíná sílu porozumění, pokoje a vzájemného respektu. Ať nás o tomto víkendu doprovází dary Ducha Svatého více než křik, strach a nenávist.