Hana Žáková

Mám vážné obavy o naši bezpečnost. Náčelník Generálního štábu Miroslav Hlaváč měl tento týden jet do Kyjeva na mezinárodní bezpečnostní konferenci YES. Setkat se tam má řada vojenských představitelů a politiků a mluvit se má také o zkušenostech ukrajinské armády z války. Nejede. Ministr obrany Jaromír Zůna ani jeho náměstek Radovan Vích, oba za SPD, jeho cestu neschválili. Ministr Zůna je přitom podle dnešních informací na cestě na bezpečnostní konferenci v Číně. A není to první podobný signál. Před několika dny vládní většina ve sněmovním organizačním výboru neschválila oficiální cestu místopředsedkyně Sněmovny Barbory Urbanové na Ukrajinu. Do Kyjeva přitom dostala pozvání od ukrajinské strany. A vzpomeňme si na jeden z prvních „hrdinských činů“ Tomia Okamury po zvolení předsedou Sněmovny: nechal sundat ukrajinskou vlajku, která tam od roku 2022 visela jako symbol solidarity se zemí napadenou Ruskem. Jednotlivě se dá každý z těchto kroků nějak vysvětlovat. Když je ale položím vedle sebe, začínám mít vážnou otázku, kam nás tato vláda – a zejména SPD – v bezpečnostní a zahraniční politice vede. Ukrajina už několik let čelí ruské agresi. Její armáda má zkušenosti s moderní válkou, které jsou pro naši obranu mimořádně cenné. A právě tam českému náčelníkovi Generálního štábu cestu neumožníme. Proč? Komu to prospívá? A jak tohle posiluje bezpečnost České republiky?