Mgr. Jana Černochová

Stojíme na místě, kde komunistický režim nezabíjel jen lidi. Pokusil se zabít i jejich jména, památku, rodiny a hroby. Tady v Ďáblicích je vidět, že rudý teror nekončil smrtí. Pokračoval i po ní. Rodiny často nesměly své blízké důstojně pohřbít, oplakat, ani říct nahlas, kde leží. Nevěděli to… To nebyl omyl. Nebyla to složitá doba. Byl to systém postavený na strachu, lži a násilí. Měl své vyšetřovatele, soudce, prokurátory, bachaře, udavače i propagandisty. Ve vyšetřovnách se lámali lidé. V soudních síních se vraždě dávalo razítko. V lágrech se z člověka dělalo číslo. Komunistický režim byl zločinný. Nebyl to jiný názor. Nebyl to nepovedený pokus o lepší svět. Byl to režim, který obrátil stát proti vlastním občanům — proti sedlákům, kněžím, vojákům, skautům, živnostníkům, studentům i lidem, kteří odmítli lhát. Mnozí z těch, které si dnes připomínáme, už předtím obstáli proti nacismu. Bojovali za republiku a svobodu. A potom přišla další totalita. Jiná barva, jiná hesla, ale stejná podstata: pohrdání člověkem. Dějiny nás varují pořád stejně. V roce 1938 se ustupovalo ve jménu míru. Mír to nepřineslo. V roce 1948 byla demokracie rozbita zevnitř, s razítky a frázemi o vůli lidu. V roce 1968 přijely tanky a okupace se vydávala za bratrskou pomoc. A i dnes slyšíme starý slovník sovětského impéria: útok se vydává za obranu, lež za pravdu, okupace za osvobození. Proto dnešní pieta nesmí být jen položení věnce. Je to závazek. Každého z nás. Teď, tady i jinde… Nepřepisovat minulost. Nepřikrášlovat komunismus. Neříkat, že všichni nějak museli. Nemuseli. Někteří podepisovali rozsudky. Někteří udávali. Někteří ničili životy. A jiní, často za strašnou cenu, odmítli sloužit lži. Těm, kteří leží zde, už život nevrátíme. Můžeme jim ale vrátit to, co jim režim chtěl vzít navždy: jméno, čest a pravdu. Skláníme se před popravenými, umučenými, vězněnými a pronásledovanými. Před jejich rodinami. Před lidmi druhého a třetího odboje. Ať jejich jména nezmizí. Ať jejich bolest nikdo nezlehčuje. Ať tato země nikdy nezapomene, kam vede stát bez svobody. Čest jejich památce.