Mgr. Jana Černochová

Dnes si připomínáme Jana Husa. Ne jako vzdálenou postavu z učebnice, ale jako člověka, který se odmítl podřídit moci a odvolat své přesvědčení jen proto, že se to po něm žádalo. Kázal, kritizoval poměry v církvi a za své postoje byl v Kostnici odsouzen k upálení. Nestačilo ho zabít. Nechali spálit i jeho knihy a jeho popel vysypali do Rýna, aby po něm nezůstalo ani místo, kam by se lidé mohli vracet. Mysleli si, že když odstraní člověka, odstraní i jeho odkaz. Mýlili se. O pět set let později, 6. července 1915, na Husa v Ženevě navázal Tomáš Garrigue Masaryk. Byl v exilu, připravoval cestu k rozbití Rakouska-Uherska a ke vzniku samostatného Československa. Jeho projev k výročí Husova upálení se stal jedním z prvních jasných kroků československého zahraničního odboje. Masaryk tehdy řekl: „Hus, Žižka, Chelčický, Komenský jsou naším živoucím programem.“ A také: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho používati. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Po více než šesti stech letech od Husovy smrti a více než sto letech od Masarykova projevu je dobré si připomenout, že odvaha, svědomí a ochota nést odpovědnost za vlastní slova nejsou samozřejmost. Ani tehdy, ani dnes.