Mgr. Jana Černochová

1/2 Milan Mikulecký opět nahradil odbornou argumentaci osobními urážkami. Tentokrát mě opět šovinisticky označuje za „shopaholic Janu“ a nákup dvou letounů C-390, na kterém pracovali odborníci z Armády České republiky i civilní části Ministerstva obrany, primitivně zesměšňuje přirovnáním k dítěti, které dostalo v cukrárně platební kartu. Novinky mu k tomu opět poskytly prostor, aniž by umožnily reakci z mé strany. Ponechám stranou jeho nevkus a zjevnou posedlost Janou Černochovou. Horší je, že člověk, který se vydává za odborníka na letectví, používá při hodnocení vojenské zakázky postup, o němž musí dobře vědět, že je zavádějící. Za připomenutí stojí i Mikuleckého vlastní minulost. Z Ministerstva obrany odešel už za mých předchůdců poté, co nezískal bezpečnostní prověrku. Podle dříve zveřejněných informací ve svém životopise neuvedl angažmá v rusko-běloruské společnosti. Veřejně dostupné informace navíc uvádějí, že tehdejšímu ministrovi obrany nedoložil ani středoškolské vzdělání, přestože býval v některých médiích uváděn s titulem inženýr. Právě tento člověk dnes bez jediného důkazu zpochybňuje práci armádních odborníků a staví se do role bezpečnostního experta. Mikulecký jednoduše vydělil cenu celého projektu dvěma a výslednou částku označil za cenu jednoho letounu. Do kontraktu za 11,3 miliardy korun bez DPH však nepatří jen dva stroje. Zahrnuje také systém vlastní ochrany pro lety v nebezpečném prostředí, modul pro letecké hašení, vybavení pro tankování a příjem paliva za letu, zdravotnický modul včetně intenzivní péče, vybavení Search and Rescue, přídavné nádrže, pozemní vybavení, náhradní díly, výcvik létajícího i pozemního personálu, podporu při zavedení letounu i kurzovou rezervu. Tvrdit na základě takového dělení, že jeden český letoun stojí 5,56 miliardy korun, je asi stejně seriózní jako sečíst cenu automobilu, servisu, náhradních dílů, vybavení celé garáže a školení řidičů a následně tvrdit, že právě tolik stojí samotné auto. Ani zahraniční kontrakty nelze porovnávat pouhým dělením celkové částky počtem letadel. Jednotlivé státy pořizují rozdílné konfigurace, rozdílný rozsah výcviku, logistické podpory, náhradních dílů i speciálního vybavení. Řada položkových cen navíc není veřejná ani u zahraničních zakázek. Portugalský kontrakt například obsahoval pět letounů, simulátor, tankovací vybavení, výcvik a dvanáctiletou logistickou podporu. Rakousko už před podpisem svého kontraktu odhadovalo cenu jednoho vybaveného stroje na 130 až 150 milionů eur. Tvrzení, že česká letadla jsou prokazatelně nejdražší, proto Mikulecký ničím nedoložil. Stejně manipulativní je jeho kritika speciálního vybavení. Požadavky na schopnosti letounu nevymýšlí ministr podle katalogu výrobce. Vycházejí z vojenského zadání, analýzy schopností armády a zkušeností z reálných operací. Česká armáda při evakuacích z Afghánistánu a Mali zjistila, že jí chybí letoun s dostatečnou kapacitou, doletem, vlastní ochranou a schopností operovat i z méně kvalitních letišť.