Mgr. Bc. Tomáš Rieger

🟨TEREZÍNSKÁ TRYZNA 2026🟨 Ať už jsem se Terezínské tryzny zúčastňoval jako její organizátor (1993-2020), nebo jako zástupce spolupořadatele (2021 - dosud), kterým je každoročně také Ústecký kraj, všímal jsem si, čím byly jednotlivé ročníky charakteristické. V případě letošního roku šlo o: 📌poměrně nízkou účast veřejnosti, a to i navzdory ideálnímu počasí 📌naopak velmi silné zastoupení nejvyšších ústavních činitelů 📌relativně dlouhé projevy (ne nezajímavé!) jak hlavního mluvčího, kterým byl Josef Baxa - předseda Ústavního soudu ČR, tak i Michaely Vidlákové - přeživší terezínského ghetta 📌připomínání tzv. efektu přihlížejícího Poslední zmíněný fenomén, známý též jako bystander effect, se obecně používá pro popis situace, kdy lidé pasivně přihlížejí bezpráví, i když by mohli zasáhnout. V kontextu protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) nejde o jeden konkrétní „teoretický pojem“ tehdejší doby, ale o pozdější historickou interpretaci chování společnosti za okupace. Historici tím označují fakt, že: ▶️velká část obyvatelstva zůstávala pasivní vůči nacistickému útlaku, ▶️lidé často věděli o perzekuci Židů, odbojářů, Romů a dalších perzekvovaných skupin, ale nezasahovali, ▶️převládala strategie „přežít, nevybočovat, neprovokovat“. Neznamenalo to nutně lhostejnost nebo souhlas s režimem – spíše kombinaci: ➡️strachu z represí (kolektivní tresty, popravy), pocitu bezmoci, ➡️snahy ochránit rodinu, ➡️postupného „zvykání si“ na abnormální situaci. ‼️Zjednodušeně lze konstatovat, že v případě efektu přihlížejícího v době nacistické okupace nešlo o prosté morální selhání, ale o komplexní jev vzniklý v extrémních podmínkách dané doby. Nejinak je tomu samozřejmě i dnes. Prvním krokem ke změně je o tomto fenoménu vědět, a to je také důvod, proč o tom píšu.‼️ 📸 Martin Klimeš, Ústecký kraj