Mgr. Ondřej Kolář

Před čtyřmi roky jsem řekl, že vhánět Babiše do náručí Okamury je špatná a hloupá taktika. Čtyři roky jsem pak říkal, že mi nepřijde vhodné, aby jednou z hlavních a nejhlasitějších komunikačních linek vládních stran, a té mé obzvlášť, byl čirý antibabiš, že je třeba pozitivní a vstřícná komunikace, ne věčné strašení. Teď jsme všichni byli svědky zbytečně hysterické antikampaně a ejhle! Babiš do Okamurova objetí skutečně padl. Do party si navíc přibrali partu nedospělých pozérských provokatérů fascinovaných vekslem a šmírou. A co na to končící vládní koalice? Namísto konstruktivních pokusů o zvrácení současného budování populisticko-extrémistické vlády, třeba i za cenu nějaké oběti, hořekuje o nepřípustnosti účasti fašounů ve vládě. Přitom první oběť je naprosto zřetelná – volební koalice SPOLU. Projekt dříve úspěšný, ale v opozici nepoužitelný. Svým spolustraníkům jsem před pár dny řekl, že nevěřím tomu, že úkolem TOP 09 je teď pasivně čekat, až jí ODS - Občanská demokratická strana milostivě dovolí ze SPOLU 2025 odejít. Úkolem TOP 09 je teď znovunalezení potlačené, ne-li ztracené identity. Mimo jiné proto, aby mohla oslovit nové voliče a pokusila se získat zpátky ty ztracené. A že si myslím, že až tu svou identitu znovu nalezne, může začít pracovat na nových koalicích a projektech a klidně i vzkřísit Spolu. Přijde mi ale, že spoustě mých stranických kolegů ta pasivita a submisivita vlastně vyhovuje. Uvidíme o víkendu, jaké si zvolíme vedení a kam se dál bude Topka ubírat – jestli cestou hysterického kňučení a přiblblých memů, anebo cestou dospělé a odpovědné politické strany.