Mgr. Ondřej Kolář

To, co sledujeme kolem Venezuely, není mezinárodní právo, ale právo silnějšího. Můžeme být rádi, že diktátor Maduro, který přivedl zemi na buben a obyvatele terorizoval, je pryč, nemusíme být nutně rádi za to, jak k tomu došlo. Odnést si z toho musíme skutečnost, že síla je v současném světě důležitá. Ať se nám to líbí, nebo ne. Nemusíme ji využívat jako Trump, ale zároveň nestačí zásobovat mezinárodní politiku deklaracemi o významu mezinárodního práva a prázdnými rezolucemi. Pokud nechceme být dál pro smích jako kontinent, který „monitoruje situaci“ a je „hluboce zneklidněn“, ale přitom je rozervaný na cucky a nedokáže se v rámci sedmadvacítky na ničem dohodnout a fetišizuje veto jako svátost, musíme zapracovat na tom, aby byla EU brána vážně jako silný hráč, který umí přejít od slov k činům. Nerad to připomínám, ale ve světě, kde platí pouze právo silnějšího, by totiž Českou republiku nic pěkného nečekalo.