Mgr. Ondřej Kolář

Cesta na Ukrajinu část 5/5, Tady povídání o cestě se #sanitkahrdinu končí. Když přemýšlím, jak tuhle cestu uzavřít, napadá mě vlastně jen jedna věc. Od února 2022 to byl můj čtvrtý výjezd, z toho podruhé do Charkova. Pokaždé to bylo jiné, každá cesta byla něčím svá. Ať už jsme vezli náklaďák humanitární pomoci, generátory, pickup, anebo teď Dianu. Ale jedna věc byla pokaždé stejná – dělat pár dní poslíčka a přivézt na Ukrajinu “tovar” byla vlastně jenom první část celé mise. Ta opravdová práce pokračuje po návratu. Během několika dní jsem potkal spoustu lidí, kteří každý den bojují za svou zemi – na frontě, v nemocnicích, v médiích i ve veřejné správě. A ve všech těch oblastech je prostor, kde můžeme a musíme pomoci. Lepší sankce. Užší spolupráce ve zdravotnictví. Další podpora Ukrajiny. Práce je před námi ještě hodně. Domů jsem si přivezl nejen vzpomínky, ale i spoustu práce. Nové kontakty, nové nápady a hlavně závazek, že tahle cesta předáním sanitky neskončila. A ještě jednu věc jsem si z Ukrajiny odvezl. Každá pomoc se počítá. I ta, která se může zdát malá. Bez tisíců drobných kroků totiž nevznikají ty velké. Diana je toho nejlepším důkazem. Děkuju všem, kteří se na téhle cestě podíleli, pomáhali a přispěli. Díky patří také české ambasádě na Ukrajině, která mi umožnila potkat řadu inspirativních lidí. A taky jednomu super patnáctiletému klukovi, který mi ukazoval, jaké všechny mobilní aplikace tam používají, aby přežili a jeho babičce za naprosto famózní boršč!