PhDr. Marek Ženíšek

Už deset let běhám vedle našeho Matěje, když jede na trojkolce. 🏃‍♂️🚲 Pro někoho obyčejná věc. Pro nás malý dobrodružný sport, když se zadaří. Jako správnej “auťák”, má některé senzory citlivější než u většiny lidí. Takže občas přicházejí momenty, které by režisér akčního filmu ocenil. Třeba když kolem projede vytuněné auto nebo motorka. V tu chvíli pustí řídítka, obě ruce jsou na uších – a začne šlapat ještě rychleji, aby tomu hluku ujel. V tu chvíli nastupuju já a držím řídítka. Někdy jde doslova o vteřiny. 🙂 Jindy zase jedeme po úplné rovině, ale Matěj cítí, že je to „nějak nakloněné“. A začne panikařit, že padá. Stojíme přitom uprostřed roviny. Pro něj je ten pocit ale skutečný. Za ty roky jsme se dokonale sehráli. Máme dvě nebo tři trasy, kde známe každý kamínek. Běda, když nám tu cestu rozkopou, nebo tam stojí třeba auto. Já už skoro instinktivně vím, kdy mám být před ním, kdy za ním, kdy napravo nebo nalevo. Kdy stačí položit ruku na rameno a kdy radši rovnou na řídítka:-). Matěje to strašně baví. A mě taky. Možná proto, že těch deset let běhu vedle trojkolky není jen o běhání. Je o důvěře, spolupráci a radosti z malých věcí, které by jiným možná ani nepřišly zvláštní. Krásnou neděli všem.