Marek Ošťádal (Facebook), zverejneno 27.05.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/222612 (Odstraneno.cz)

Né dêckê dobry zprávê o činnosti…
Přejô dobré deň váženi, minôlé tédeň sem nepodal tradični hlášeni o tym, co se dělo. Nestalo se to proto, že bê se nic nedělo, ale proto, že sem to nestihl. Dovolim si teda doplnit fčêl s malym zpožděnim.
V ponděli proběhlo v Olomócô jednáni, keryho se učastnil Radim Sršeň, já, děvčata z MAS Moravská cesta a děvčata z MAS Šumpersko. Jednáni se věnovalo projektô “Od vidli po vidlêčkô”. Děvčata z Šumperska só takovi prukopnice tehoto projektô, ale otcem teho fšeckyho je ôž zminěné starosta z Dolnich Studének Radim Sršeň. Od něho sem vlastně tô mêšlenkô tehdá převzal ê já a přenesl sem jô do MAS Moravská cesta. Jenom pro doplněni, de o to, abê se potravinê, kery vêprodukôjó producenti v našim regionô se tadê takê zpotřebovávalê. Konkrétně pak dodávánim do školnich jidelen. Néni to lehky, protože projekt naráži na spóstô zdánlêvě neřešitelnéch problému, ale je to vyzva, kerá vede správnym směrem a je potřeba bêt trpělêvé. Děvčatum, a ê Radimovi za to patři velêky poděkováni.

Po této schuzce sem se přesunôl natočêt do Rádia Haná pár novéch dilu Pepina, ale eště před tym sem se tam potkal s Lukášem Drlikem, levandulovým statkářem z Bezděkova. Vêmêslêlê smê spolô nové projekt, keré bê měl běžet na Rádio Haná a keré bê měl prezentovat mistni producentê. Rádio je k temô vstřicny a tvořimê to dá se řict bez nároku na odměnô. S Lukášem smê natočêlê pilotni dil a domlovilê se, co eště do přiště poladimê. Je to ve fázê zrodô, ale mêslim si, že to bôde přênémenšim zajimavy 🙂

V óteré sem měl schuzkô s pani ředitelkó muzea v Prostějově. Je to sice mimo muj rajón, ale bêl sem pozvané, tak sem neodolal. Pani ředitelka mě povêkládala přiběh muzea, prohlidlê smê expozice a představila mě odvážny plánê, kery postôpně realizôjó. Bêlo vidět, že to pani ředitelkô tôze bavi, a toš sem vêôžêl teho, že sô v Prostějově a o svi dojmê sem se zašil podělêt ê za panem primátorem. Je to vlastně muj dlóholeté kamarád. Vite, kdêsê zamlada smê spolô bêlê ve vězeni a to člověka zbléži 🙂

Ve středô proběhlo v Praze zasedáni bezpečnostniho vyborô, kde sem se zas dověděl hromadô věci, kery sem vlastně ani vědět nechtěl. Předseda Pavel Fišer na ôž tradični briefing pozval zástupce náčelnika Generálního štábô Armádê České republikê, keré nás společně s dvóma kolegyněma obeznámil s plánem obranê České republikê.
Bêlo to smôtny představeni, kery zrovna v časech, kdê je válka kósek, moc vidět nepotřebôjete. Celé systém obranê ČR se řidi zákonem o bezpečnosti ČR č. 110/1998. Je rozdělené do třech stôpňu podle barev, tzn. žlôté, oranžové a červené. Mê smê dnes ve žlôtym s přesahem do oranžovyho, protože kriza ôž začala. Ê gdêž si nekeři mêslyjó, že Ukrajina je daleko a Rusa nezajimámê, chtěl bêch přêpomenót, že sabotáže, dezinformace a kyberneticky utokê ze stranê Ruska se dějó ôž nejakó dobô. Severoatlantická alianca s aktuálnim stavem pracôje a ukolôje člensky státê, abê vrámcê schválenéch dohod konalê… Co si mêslite že dělá Česká republika? Krom teho, že neplnimê povinny procento HDP na obranô, se děje ê to, že neimplementôjemê postôpê, kery smê v NATO společně s ostatnima schválêlê. Je nôtny řict, že to je problém poslednich pěti let a podlivá vojáku nésó ani tak na vině politici, ale vrcholné management ministerstva obranê. Obrana NATO je vlastně sóbor opatřeni, kery na sebe navazôjó a kde mosi každé členské stát plnit svuj dilek skládačkê. Naše nekonáni tak podkopává celé tento obranné systém a nôti ostatni státê přeméšlet nad alternativnim řešenim bez nás. No nevim, ešlê toto skôtečně chcemê.

Ve čtvrtek sem přêvital v Senátě návštěvê ze Strukova a z Bělkovic – Lašťan. S hostama smê prošlê Valdštejnské palác a v jednacim sále Senátô smê povêkládalê o tym, jak Senát fungôje a s ňém ê celá česká politika. Obě besedê bêlê velêce přijemny a já bêch chtěl fšeckém hostum poděkovat, že si ôdělalê čas do Prahê vêrazêt a že se zajimajó o to, jak ten systém vlastně ve skôtečnosti fungôje.
Přejô, ať se Vám daři…

Né vždy dobré zprávy o činnosti…

Přeji dobrý den, vážení, minulý týden jsem nepodal tradiční hlášení o tom, co se dělo. Nestalo se to proto, že by se nic nedělo, ale proto, že jsem to nestihl. Dovolím si tedy doplnit teď s malým zpožděním.

V pondělí proběhlo v Olomouci jednání, kterého se účastnil Radim Sršeň, já, děvčata z MAS Moravská cesta a děvčata z MAS Šumpersko. Jednání se věnovalo projektu „Od vidlí po vidličku“. Děvčata ze Šumperska jsou takové průkopnice tohoto projektu, ale otcem toho všeho je už zmíněný starosta z Dolních Studének Radim Sršeň. Od něj jsem vlastně tu myšlenku tehdy převzal i já a přenesl ji do MAS Moravská cesta.

Jen pro doplnění: jde o to, aby se potraviny, které vyprodukují producenti v našem regionu, tady také spotřebovávaly. Konkrétně pak dodáváním do školních jídelen. Není to lehké, protože projekt naráží na spoustu zdánlivě neřešitelných problémů, ale je to výzva, která vede správným směrem, a je potřeba být trpělivý. Děvčatům, i Radimovi, za to patří velké poděkování.

Po této schůzce jsem se přesunul natáčet do Rádia Haná pár nových dílů Pepina, ale ještě předtím jsem se tam potkal s Lukášem Drlíkem, levandulovým statkářem z Bezděkova. Vymysleli jsme spolu nový projekt, který by měl běžet na Rádiu Haná a který by měl prezentovat místní producenty. Rádio je k tomu vstřícné a tvoříme to, dá se říct, bez nároku na odměnu. S Lukášem jsme natočili pilotní díl a domluvili se, co ještě příště doladíme. Je to ve fázi zrodu, ale myslím si, že to bude přinejmenším zajímavé. 🙂

V úterý jsem měl schůzku s paní ředitelkou muzea v Prostějově. Je to sice mimo můj rajón, ale byl jsem pozván, tak jsem neodolal. Paní ředitelka mi vyprávěla příběh muzea, prohlédli jsme si expozice a představila mi odvážné plány, které postupně realizují. Bylo vidět, že ji to velmi baví, a tak jsem využil toho, že jsem v Prostějově, a o své dojmy jsem se zašel podělit i za panem primátorem. Je to vlastně můj dlouholetý kamarád. Víte, kdysi zamlada jsme spolu byli ve vězení a to člověka sblíží 🙂

Ve středu proběhlo v Praze zasedání bezpečnostního výboru, kde jsem se zase dozvěděl spoustu věcí, které jsem vlastně ani vědět nechtěl. Předseda Pavel Fischer na už tradiční briefing pozval zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, který nás společně se dvěma kolegyněmi obeznámil s plánem obrany České republiky.

Bylo to smutné představení, které zrovna v časech, kdy je válka kousek od nás, moc vidět nepotřebujete. Celý systém obrany ČR se řídí zákonem o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. Je rozdělený do tří stupňů podle barev, tedy žluté, oranžové a červené. My jsme dnes ve žlutém stupni s přesahem do oranžového, protože krize již započala. I když si někteří myslí, že Ukrajina je daleko a Rusy nezajímáme, chtěl bych připomenout, že sabotáže, dezinformace a kybernetické útoky ze strany Ruska se dějí už nějakou dobu.

Severoatlantická aliance s aktuálním stavem pracuje a ukládá členským státům, aby v rámci schválených dohod konaly… Co si myslíte, že dělá Česká republika? Kromě toho, že neplníme povinné procento HDP na obranu se děje i to, že neimplementujeme postupy, které jsme v NATO společně s ostatními členy schválili.

Je nutné říct, že to je problém posledních několika let a podle vojáků nejsou ani tak na vině politici, ale vrcholný management Ministerstva obrany. Obrana NATO je vlastně soubor opatření, která na sebe navazují a kde musí každý členský stát plnit svůj dílek skládačky. Naše nekonání tak podkopává celý tento obranný systém a nutí ostatní státy přemýšlet nad alternativním řešením bez nás. No nevím, jestli tohle skutečně chceme.

Ve čtvrtek jsem přivítal v Senátu návštěvy ze Strukova a z Bělkovic-Lašťan. S hosty jsme prošli Valdštejnský palác a v jednacím sále Senátu jsme si povídali o tom, jak Senát funguje a s ním i celá česká politika. Obě besedy byly velice příjemné a já bych chtěl všem hostům poděkovat, že si udělali čas vyrazit do Prahy a že se zajímají o to, jak ten systém ve skutečnosti funguje.

Přeji, ať se vám daří…
